Bez brýlí ani na krok z domu
Po mostě si to kdosi couve na invalidním vozíku. Já bez brýlí, na běžnou vycházku si je neberu, vidím vše podstatné, jsem se vždy domnívala. Ještě sklopím zrak do trávy, abych uklidila a hodila do nejbližšího koše to, proč my lidé potřebujeme pejsky (někde jsem to četla jako vtip). Pak nabírám směr na most, chodník na mostu, vedle frekventovaná silnice. Opravdu, od druhého konce chodníku si to kdosi, nějaký mladík na vozíku, couve a prudce přitom odráží nohama od země. Vozík jede. Bleskla mi vzpomínka na studenta v maturitním ročníku, který se při majáles opil a na kole vjel pod auťák. Do té doby zdravý kluk. Navždy upoutaný na invalidní vozík, vídávala jsem ho jako na protest všemu jezdícího po silnici, popíjejícího, kouřícího na vozíku u řeky. Pěknej kluk. Jen ty nohy má jen do nohavic. Pak jsem ho viděla i se slečnou, ulevilo se mi, že má a přijímá šanci. Ten pěknej, chytrej a silnej kluk.
Dnešní ráno bylo jiné. Mladík na mostě mne minul a já se po něm otočila. Že by protestně navzdory jen tak couval? Podezřele se směroval k vozovce, oslovil ho jiný mladý muž, co šel jeho směrem a viděl mu do prapodivného výrazu v tváři. Pak jsem slyšela za svými zády hlasové zvuky. A rána. Jak jsem ho mohla nechat jet dál? Ty brýle, ach jo. Bez nich již nemám ostrý zrak, nešlo o mě.
Otočila jsem se. Táhla jsem vzpírajícího se pejska nazpět. Mladík na zemi a v křeči. Zavolejte záchranku. Stojící mladý muž začal telefonovat s dispečinkem. Řekněte, že má epileptický záchvat, ano, velký. Nerozpoznala jsem auru, to couvání, nereagování na slova kolem. Vím, že mu teď hrozí jen zranění. Nesmí se zranit, máte něco měkkého? Ne, vložil mu balíček papírových kapesníků pod hlavu. Začala jsem si sundávat kabát, zastavilo se kolem pár lidí, bylo ráno kolem osmé. Pak jsem uviděla, že má na vozíku tašku, igelitovou tašku s něčím. Koukla jsem do ní a vyndala svetr a položili jsme ho pod jeho hlavu, z rozražené hlavy při pádu o chodník tekla krev. Ten ležící zraněný měl pásku nalepenou okolo zápěstí, bylo tam jméno, příjmení, asi datum narození, telefon, adresa…, nevím, neměla jsem brýle a v tento okamžik to bylo již jedno. Chrčel pěnu z úst, byl na boku, dýchal. Jakmile povolila křeč, uvolnilo se jeho tělo, měl otevřené oči, začala jsem na něho pomalu mluvit. Pokud můžete, odpovězte mi, nebo jen zkuste kývnout, mrknout. Nebojte, lékař je na cestě, vše je tak, jak má být, buďte v klidu, počkáme s vámi, vydržte. A tak potichu v klidu pořád dokola. Myslím, že mne vnímal, upřené oči, které ještě neovládal, s prasklou žilkou v bělmu, ještě nebyl schopen slova, ale upřel na mne oči, zastavil pohyb hlavy.
Přijela sanita, naložili mladíka, vozík, zakrvácený svetr. Poděkovala jsem posádce a pánovi, co zavolal rychlou, stál tam udiveně, a tak jsem mu zamávala a ještě jednou poděkovala. Slov díků není v takových okamžicích nikdy dost, mohou pomoci zúčastněným vrátit se do reálu a pokračovat v cestě do svojí práce. Záchranka má těžkou práci a tam už vůbec není od věci slov díků. Dobře vím, že hloupí a vypočítaví lidé je dokáží často zneužít.
Měla jsem v životě období, kdy jsem se setkávala s epileptickými záchvaty, již jsem to zapomněla. Když to vidíte poprvé, je to děsivé, máte pocit, že to je konec, pak si zvyknete.
Nevím, co za zdravotní problémy má onen mladík z dnešního vozíku. Přišlo mi líto všech nemocných, co mají z mládí velké zdravotní obtíže a ti okolo zdraví si nepřipouští svoje štěstí být zdraví.
Odcházela jsem domů sluncem zalitým ránem.
Olča Vodová
zdánlivě zadarmo
(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)
Olča Vodová
Divoké devadesátky
- oceán možností (listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi)
Olča Vodová
ranní heřmánkový čaj
(heřmánkový? já tedy ano, ale třeba i mátový, jasmínový nebo jen takový, co vám dobré ráno napoví...)
Olča Vodová
pavoučí jaro - melancholická
(při pohledu na pavučinu počátkem března mě napadly podivné myšlenky.., jak vlastně plete sítě pavouk? čáry máry? na cukr-na kafe?)
Olča Vodová
probouzení
(někdy i jen barva vyvolá vzpomínky, a taky roční období, i květy jiné než fialky...................)
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Poslanci rozhodují o omezení prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schvaluje Sněmovna. Schválí ji patrně v mírnější...
Záhadný předmět na noční obloze překvapil fotografy čekající na polární záři
Záhadné těleso na obloze překvapilo v úterý večer mnoho fotoamatérů, kteří hleděli k nebi v...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Prodej chalupy, Koňkovice u Trpišovic
Trpišovice - Koňkovice, okres Havlíčkův Brod
2 490 000 Kč
- Počet článků 222
- Celková karma 6,63
- Průměrná čtenost 499x