A teď, prosím tě, Olčo, nemluv!

Když navštívíte některý salón se službami, většinou, téměř vždy si chtějí majitelky či službu vykonávající pracovnice povídat. Hodně povídat. Pánové prominou, nebude řeč o návštěvách erotického salónu ani autosalónu.

Přece jen jakýkoliv zkrášlující či zdraví prospěšný výkon  nějakou dobu trvá, hodinku, dvě. Mlčení, ticho celý den je pro ně náročné, což se dá pochopit. A to byl jeden z úhlů pohledu, podle kterého jsem se vždy snažila vybírat kadeřnici, pedikérku, kosmetičku - že jich pár již bylo! A pokud možno se vyhnout salónu, kde očekávají od svých zákaznic nadměrnou sdílnost. Ovšem v autosalónu jsem já osobně velmi sdílná, technický jazyk je pro mne téměř svahilštinou.

Je pravdou, že občas, když byla paní šikovná a když jsme si vzájemně po její profesní stránce vzhledem k mým představám dokázaly porozumět, tak jsem se vždy snažila povídání ustát.  Ne pokaždé však s úspěchem. V erotickém salónu by to bylo z tohoto pohledu pravděpodobně bez problémů, ale to by byla poněkud jiná (ne moje...) role.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi navštěvovala velice sympatickou kosmetičku, která držela krok s dobou, což na malém městě nebývá obvyklé (neboť udržování se „in“ stojí i tyto pracovnice nemalé peníze a na malém městě jsou poněkud nižší příjmy…). Časem však začala řešit i svoje soukromé problémy, které život přináší. Zpočátku, aniž by to přenášela přímo na zákaznice. Později se začala věnovat numerologii. A to byl pro mne kámen úrazu. Když mi o této zvláštní pavědě tehdy začala (masírujíc mne) prvně vykládat, říkala jsem si: No, dobrá, vyslechnu a stačí. Já na výpočty a věštění moc nejsem. Jenže ono se to při příští návštěvě opakovalo a ještě s dotazem na čísla ohledně narození mého, mojí rodiny. Nechtěla jsem, ale představte si, jak ležíte, ona vás příjemně masíruje (rukama) různě vonnými krémy, oleji apod. a do toho začíná se slovní masáží a dotazy. Připadala jsem si jako vězeň na výslechu. Tak dobrá, řekla jsem jí, nevěřím na výpočty o budoucnosti, ale tady je ciferný součet mého narození. Co mi pak vykládala, byly pro mne nesmysly, kterým jsem nevěřila ani jsem nad tím nepřemýšlela. Odcházela jsem rozladěna s tím, že ještě jednou a dost. A tak jsem po příští návštěvě, která probíhala obdobně, přišla o kosmetičku a ona o zákaznici. Mrzelo mne to, ale představa, jak jsem jednou za měsíc připoutaná masérským umem na lehátko a současně masírovaná dotazy na duši  a vztahy, mne děsila i po nocích. Připoutání (ať již klienta či pracovnice...) na lůžko by bylo v salónu pro pány zcela v normě, ale tady rozhodně ne!

Byla jsem nucena vyhledat jinou, milou, nevtíravou. Moje představa o jejích službách, za které jsem platila, však byla, bohužel, též jiná. Byla mi prospěšná snad jen doporučením kosmetické řady, kterou dodnes používám. Její výkon byl na úrovni začátečnice, i když svoje kosmetické začátky měla dobrých deset let za sebou a zůstala jen u nich. U té jsem po krátké době, tedy pro neúčelnost jejích služeb, též skončila. I pánové by nechtěli platit za špatné služby, že?!

Letos jsem začala po několika letech opět chodit na kosmetiku. Shodou náhod jsem svoji novou kosmetičku poznala na jednom soustředění s taneční skupinou. Jelikož je na rodičovské dovolené, je velice časově omezena, a tak ne všechny její původní klientky u ní po dobu mateřské zůstaly. Zajásala jsem, že mne může vzít, časově a především z hlediska její profesionality jsme si sedly. Patří zřejmě k té malé skupině lidí, kteří něco vystudují, a pak se tomu věnují celý život. Svoji živnost provozuje dvacet let. Je „in“, vlastně i „cool“, je vstřícná,  usměvavá, milá, energická, naprosto profesionální, prostě umí. Jasněže je to kočka, pánové!!!

Když jsem jí posledně navštívila, ulehla jsem na lehátko a začala jsem cosi povídat a ona: „A teď, prosím tě, Olčo, nemluv. Nebo se ti ty řasy rozmažou a bude tě to pálit do očí.“ V ten okamžik jsem zmlkla, udiveně polkla a řekla si: Ježíš ona je prostě skvělá! Nemusím mluvit, ba dokonce nesmím! Mohu se jen nechat hýčkat a užívat si klidu relaxační hudby, kterou mi pouští. A navíc - vždy od ní odcházím pozitivně  naladěná, odpočatá, schopná vstoupit do mého pracovního procesu, ve kterém jsem nucena mluvit a mluvit a mluvit a …jasněže především mluvit, pánové ;).