Tuhle závislost jsem překonala!

Znáte to. Dospělý člověk přijde z práce a jde si popovídat s partnerem, jaký byl jeho den. Nebo si prostě sedne k novinám, uvaří si šálek kávy a přečte si, co je nového. U nás teenagerů tomu tak bohužel není. Jak jistě všichni víte, v poslední době se na internetu postupně objevil dříve méně známý, dnes zato o to víc proslulý Facebook.

Facebook je sociální síť zaměřená na komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavu. Takhle nějak jsou jeho funkce vysvětlovány. Skutečnost je ovšem úplně jiná. Já sama jsem Facebook měla asi rok. Natolik mě pohltil, že jsem nestíhala nic. Přišla jsem domů ze školy a sedla si k počítači. Přihlásila jsem se a online jsem zůstala třeba až do večera. Jen chvilka mi zbyla na to, abych se najedla, umyla a šla spát. A na učení mi zbývalo času ještě míň…

Každý večer za mnou rodiče museli nejmíň třikrát přijít, abych ten počítač už vypnula. Abych řekla pravdu, seznámila jsem se i s kluky, které jsem v životě neviděla, ale na Facebooku jsem si s nimi psala, jako bych je znala víc než dobře. Stala se z toho taková moje závislost. A kvůli tomu se taky všechno začalo postupně hroutit. Začala jsem mít vážné problémy. Už to nebylo jen chatování s „přáteli“, nebo jak se všem těm tvářím na Facebooku říká.

Tenkrát jsem si psala s jedním klukem, aniž bych s ním někdy doopravdy mluvila. Byli jsme takoví kamarádi na síti. Svěřovala jsem se mu a taky on mi říkal spoustu věcí. Postupně to však bylo horší a horší. Začal mi nadávat a vyhrožovat. Byla jsem z toho dost špatná. Tak jsem se rozhodla svěřit se rodičům a poradit se s nimi. Řekli mi, ať si Facebook zruším, že se tím ten problém sám vyřeší.

Udělala jsem to. A pomohlo to. Asi po měsíci bez Facebooku jsem se cítila dobře jak už dlouho předtím ne. Zjistila jsem, že kamarádi si mě najdou, i když nezadají do vyhledávače moje jméno a nenajedou na moji fotku. Když mi někdo řekl do očí „Ahoj!“, zjistila jsem, že je to daleko lepší, než když ti někdo do chatu napíše „Čusííík“. Za ten celý rok plný chatování, psaní statusů na zeď a věšení fotek do alb jsem ale přesto nesmírně ráda. Dal mi velikou zkušenost.

P.S. Vidíte? Nemám Facebook a žiju! A to mnohem víc naplno, než když jsem ho měla.

Klára Ehlová
ZŠ Studánka, Pardubice

www.romanovodori.cz