Přítel je člověk, s nímž se odvažujeme být sami sebou

U tohoto citátu bych se chtěla pozastavit. Nejen že mě oslovil, ale myslím si, že je to problém mnoha lidí v jakémkoli věku. Přátele si vybíráme sami a oni si zase vybírají nás. Já osobně si myslím, že nezáleží na vzhledu, ale na kráse, která je v nás a vyzařuje z každého. Nejde o to, jestli je ta holka černá nebo ten kluk postižený. Po světě chodí mnoho lidí, kteří mají hodně kamarádů, ale jsou tu i tací, kteří do kolektivu prostě a jednoduše nechtějí.

Když už jsme si nějakého kamaráda našli, nastávají otázky: Jsme si natolik jistí, že je to ten, na kterého je spoleh? Je to ten, kterému se můžeme svěřit? Ten, se kterým můžeme být sami sebou?

U takového toho pravého přítele si myslíme, že nás zradit nemůže, ale nikdo z nás neví, kdy nám človíček, na kterém nám záleželo, podrazí nohy zrovna ve chvíli, kdy bychom to nečekali. Nastávají další otázky: Mám se mu svěřovat? Známe se až tak dobře na to, aby o mně věděl všechno? Je to věc názoru. Podle mě by si měl každý uchovat nějaké to tajemství jen a jen pro sebe.

Zkuste se nad tím zamyslet nebo popřemýšlet. Možná přijdete na to, že vaše druhá lepší polovička, za kterou ji považujete, vůbec přítel není, ale podfukář, který se umí dobře přetvařovat.

Hanka Slavíčková, Masarykova ZŠ Tanvald