Nguyen Thi Oanh: Děti zvládají češtinu dobře

Paní Nguyen se před dvanácti lety přistěhovala z Vietnamu do České republiky. Žije v malém západočeském městě Stříbře se svým manželem a třemi dětmi. Spolu s manželem vlastní obchod s oblečením, ve kterém oba pracují.

Laďa Gažiová

Jak dlouho žijete v České republice?
Už 12 let. S manželem máme tři děti. Nejstarší je Honzík. Tomu je deset. Pak Eliška, té je sedm. A teď mám nejmladšího Adámka, tomu je dva a půl roku.

Mají problémy ve škole? Například s českým jazykem?
Zatím ne, učí se dobře. I češtinu zvládají dobře. Ony se tady narodily, tak jazyk ovládají lépe než my s manželem. Nevím ale, jak to bude dál.

Jak spolu mluvíte doma? Mluvíte na děti česky nebo vietnamsky?
Někdy tak a někdy tak. Některé slovo třeba děti neví, jak se vietnamsky řekne, tak ho řeknou česky. Celkově umí děti asi lépe česky než vietnamsky.

Vaříte doma česká nebo vietnamská jídla? Máte nějaké oblíbené české jídlo?
Vařím výhradně vietnamská jídla. Já ta česká vařit neumím. Máme ale takovou „babičku“ Češku, která nám hlídala děti. Ta nám česká jídla někdy uvaří, takže je znám a chutná mi všechno.

Co jste ve Vietnamu studovala? Jakou práci jste tam dělala?
Já jsem nestudovala. Dokončila jsem střední školu a pak jsem odešla sem do Čech za manželem. Bylo mi tehdy 21 let. Pracovat jsem začala až tady.

Baví Vás práce, kterou v Čechách děláte?
No, přiznám se, že moc ne. Jiná možnost ale není. Musím prodávat.

Má někdo z vaší rodiny zkušenost s vedením obchodu? Měl někdo obchod ve Vietnamu?
Můj otec, když jsem byla malá, byl sedm let v Čechách. Pracoval tu v obchodě. Předtím ve Vietnamu jsme ale žádný obchod neměli.

Tráví s vámi děti rády čas v obchodě. Chtějí vám pomáhat?
Ne, ony jsou na to ještě malé a ani je to nebaví.

Jakou máte představu o jejich studiu? Co byste chtěla, aby dělaly?
Zatím nevím. Já na to ještě nemyslím.

Jak vypadalo Vaše dětství ve Vietnamu? Kde jste žili – ve městě nebo na vesnici?
No, tak normálně. Moje rodina nebyla moc bohatá. Bydleli jsme v hlavním městě Hanoji.

Jak dlouho trvá ve Vietnamu školní docházka? Jaké se tam na školách vyučují předměty?
Škola trvá jako tady u vás devět let, pak je střední škola na tři roky. Vysoká škola potom pět nebo šest let. Předměty jsou stejné jako tady, například matematika, tělocvik…

Jak se vám ve škole vedlo? Co vás nejvíc bavilo?
Mě škola moc nebavila. Ale docela mi šlo počítání, matematika, chemie, fyzika.

Můžete srovnat postavení ženy ve Vietnamu a v Čechách?
Tady je to určitě lepší. Tady mají ženy větší cenu. U nás ve Vietnamu je to teď už taky jiné. Ale pořád je to tak, že muži vydělávají peníze a nejsou moc doma a ženy se víc starají o rodinu.

Slaví se ve Vietnamu stejné svátky jako tady v Čechách?
Slavíme jiné svátky. Tradičně nemáme třeba Vánoce, ale někdo je teď už také slaví. Máme například svátky pro děti. Jeden z nich slavíme 15. srpna. Celkově máme trochu jiný kalendář.

Kdy vás napadla myšlenka odstěhovat se do Čech? Odešla jste sem sama nebo s manželem?
My jsme se s manželem ještě neznali. Manžel byl v Čechách. Pozval mě sem, a tak jsem za ním jela. Pak jsme se vzali.

Vzali jste se v Čechách, nebo jste se na svatbu vrátili do Vietnamu?
Vzali jsme se v Čechách na ambasádě. My už jsme se do Vietnamu vrátit nemohli, protože jsem byla těhotná.

Jak vypadá Vietnamská svatba?
Naše svatba je lepší, je jiná. Já jsem tady byla na svatbě jen jednou. U vás je na svatbě málo lidí. Mně přišla taková smutná. Lidé jdou na večeři a pak domů… Ve Vietnamu se sejde celá rodina, kamarádi a lidé z práce. Slaví se, zpívá a hraje do rána.

Bylo těžké zvažování, zda od rodičů odejít?
Já jsem tenkrát nechtěla odejít vůbec. Ani nevím proč. Ale teď se máme dobře.

Jak se na Váš obchod dívala rodina? Měla jste jejich podporu?
Říkali, že je to můj život. Mysleli, že se tu budu mít lépe.

Jak často navštěvujete rodinu? Máte s rodinou kontakt?
Za 12 let jsem tam byla jen dvakrát. Manžel tam jezdí častěji. Jsme ale v kontaktu, telefonujeme si a teď komunikujeme i přes internet.

Chtěla byste, aby se vaše rodina přestěhovala za vámi?
Oni nechtějí. Jsou raději v Hanoji. Už jsou starší.

Máte v plánu zůstat v České republice, nebo se chcete někdy vrátit do Vietnamu?
No, já bych tu zůstat chtěla. Nevím ale, jak to bude, jestli bude ta možnost. Bylo by to tu lepší pro děti.

Eva Nedvědová, Bára Šedivá a Šárka Tycarová
ZŠ Kladruby

www.romanovodori.cz