- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Lukáš Houdek
Do Anglie příbuzní odešli před sedmi lety, aby se jim lépe žilo. V České republice byli zaměstnaní, ale za minimální mzdu. V Anglii sehnali práci hned. Teta dělala uklízečku a strejda rozvážel jídlo. Jejich děti tam nastoupily do školy – mladší bratranec do základní školy, sestřenka na učiliště, starší bratranec se sestřenkou si našli práci. VAnglii se jim daří dobře, líbí se jim tam.
Strávili jsme s nimi asi jeden a půl měsíce. Moc se nám tam všem líbilo. Chtěli jsme tam dokonce taky zůstat, ale potkalo nás několik problémů. Tatínek vystřídal za tu dobu asi tři práce. Každou z nich musel opustit, protože neuměl anglicky. Nedomluvil se. Problémy měla i maminka, například na nákupech v obchodech, když prodavačka řekla cenu, maminka ani já jsme vůbec nevěděli, co říká. Proto s námi vždycky musel někdo chodit a překládat nám. Ani mně ani mojí mladší ségře se v Anglii do školy moc nechtělo. Necítili bychom se dobře. Neměl bych si tam s kým povídat – možná až časem, až bych se naučil anglicky.
Já s maminkou a ségrou jsme si na konec srpna objednali letenky a vrátili jsme se zpátky do Čech. Tatínek v Anglii zůstal ještě půl roku sám, aby vydělal nějaké peníze. Anglicky se už sice trošku naučil, ale ne natolik, aby se v práci dorozuměl. Proto se i on po čase vrátil domů.
Zpáteční let byl příjemný, všichni jsme se těšili na babičky, strýčky, tetičky, bratrance a sestřenice, prostě domů. Když jsme doletěli na letiště Ruzyně, čekal na nás strýc s autem a odvezl nás domů. To bylo radosti a vyprávění!
Roman Šváb
ZŠ Chanov
Další články autora |