Pomoc, ten Mikuláš je strašně ožralej.

Já tenhle ten český mikulášský svátek z duše nesnáším. Ve většině rodin se před Mikulášem a čerty schovávají děti, u nás doma vždycky já.

Já se prostě nemůžu dívat na ty vytřeštěné dětské oči, když mají nějakýmu chlupatýmu monstru recitovat básničku a bát se na povel. Kolikrát se stalo, že pak děti hrůzou nemůžou v noci usnout. Třeba čerti v děsivých silikonových maskách mají proto odjakživa k mým dětem přístup zakázaný.

Nemám žádnou chuť, aby mi děti děsil nějaký opilý blázen s hlavou Freddyho Kruegera se svítícími rohy. Proto Mikulášům a čertům otvírám vždycky já.

Obhlídnu je. Magory a netvory pošlu rovnou do háje a po té co jsem je odsouhlasil, zavolám děti do předsíně. Já pak zbaběle mizím v obýváku, kde v pohotovostním postoji očekávám mimořádnou situaci, zatímco dozor nad nadílkou v předsíni přenechávám manželce.

Jednou jsem se ale pekelně zmýlil. Sedím takhle v obýváku, je už půl deváté, děti nadílku už dostaly do misek a Mikuláš s čertem se naživo nedostavili. Tak si to dávám na pohodičku v tepláčkách a svetru si čtu nějaký zásadní historický kus. V tom strašný zvonek:

"CRRRRRRR,CRRRRRR,CRRRRR"

Vylezu do předsíně, otevřu a tam takový hezký Mikuláš a dva čerti.

"Chlapi, kde máte anděla." Zeptal jsem se naivně.

"My nejsme chlapi, my sme čerti a Mikuláš, tak nám to taťko nekaz. Máš tady nejaké děcka?

" Tož mám a zavolám." Opáčil jsem, protože se mi zdáli docela v dobrém stavu, jenom ten zadní čert tak nějak divně pokukoval a blekotal.

" No čerte, ještě strašit nemusíš a dáte si s Mikulášem po štamprli?" Zavtipkoval jsem. Odpovědí my bylo jen intenzivní "BLEBLEBLE".

Tak jsem nalil po slivovičce a mezitím přišly děcka s manželkou. Vycouval jsem do obýváku a zavřel je v zádveří.

Zrovna čtu, jak Tajemný Etrusk cestuje po Itálii a ze zádveří se ozve strašné "BLEBLEBLÉÉÉÉÉ." Pak už jen dětské ječení a manželčin křik. Zvednu oči od knihy.

 "Ti to teda dělají poctivě, to budou určitě nějací divadelní ochotníci." Výskání žen a dívek v zádveří pokračuje.

V tom se otevřou dveře, manželka do nich vyděšeně strčí horní polovinu těla a naléhavě křičí:

"Prosím tě, pojď sem, ti jsou strašně ožralí!"

Za manželkou se objeví chlupatá umouněná hlava s velkými rohy a kolem hrudníků ji obejme začerněná pracka. Čertovské pazoury jí labužnicky sevřou pravé ňadro. Manželčino vyděšené obočí vylítne až k vlasům a za ramenem se jí ozve:

"A mamka by eště stála za hřích, tu si vezmeme sebou do pekla!" A pak už jen manželku něco vtáhne do předsíně a zabouchnou se dveře a ozve se pekelný řehot.

Vyletím jak Sandokan, když uviděl na lovu kapitálního tygra. Třemi nejdelšími skoky v životě přeskočím obývák a rozrazím dveře. Děcka brečí, manželka zápasí s čertem, druhý čert si utírá hubu do mojí mohérové šály, protože mi právě nazvracel do mých naleštěných polobotek a Mikuláš se mi hrabe v bundě. Asi hledá peněženku! 

Ani nevím, od koho jsem dostal ty dvě facky, jednu do zubů a kdo mě kousl do předloktí, však jsem jich sám taky pár rozdal. A Mikuláše jsem i tou jeho berlou přetáhl řádně přes záda. 

Děcka jsem schoval rychle do obýváku a společně s manželkou jsme tu pohádkovou partičku za značného úsilí vypakovali a vykopali z baráku. Zavřeli jsem udýchaně vchodové dveře a rozhlídli se po té spoušti okolo. Žena si povzdechla a odešla pro kbelík a hadru, abychom se pokusili zachránit čertovsky pozvracené polobotky, já kontroloval obsah svých kapes, divoce oddychujíc po tom zápasu.

V tom se znovu ozval zvonek: "CRRRRRRRRRRRRRRRRRRR."

Naštvaně jsem otevřel dveře a za nimi stála krásná blonďatá "Andělína" se zarudlými tvářičkami.

Zlaté kučery jí spadaly až na záda, kde z nich vyčuhovala něžná andělská křídla. Mezi zářícíma, nebesky modrýma očima měla nalepen zlatou hvězdu a z bílého roucha ji vystupovalo něžně se dmoucí poprsí. Po těch třech mizerech to bylo, jakoby vystoupila přímo z nebeského obláčku.

"Přeji vám krásný a klidný večer pane ." Pozdravila a zamrkala obrovskými zlatými řasami. Těžce jsem polkl  a snažil se vypadat zdvořile. (Přece jen to bylo nebeské stvoření, že?)

" Kolegové tu byli na nadílce pravda, že? Doufám, že jste byli spokojeni. Já to jdu s dovolením zinkasovat, dělá to dvě stě třicet korun i s DPH. Chcete daňový doklad?"

Takhle to prostě dopadne, když za ochotnický kroužek chodí po nadílce dva celníci, vrchní z vinárny a daňová poradkyně.