Moravská rozlučka se svobodou je jízda

Žením syna. Řeknu Vám, je to docela nápor na bednu. Já v tom totiž vůbec neumím chodit.  Mám sám pocit, jako kdybych se sám ženil teprve nedávno.

Žením syna. Řeknu Vám, je to docela nápor na bednu. Já v tom totiž vůbec neumím chodit. Vlastně jsem byl naposledy na nějaké svatbě asi před dvaceti lety a vůbec si to nepamatuji.

Samozřejmě, než se chlap ožení, musí se rozloučit se svobodou. U nás na Moravě se tomu říká Svíca. Svíca je samozřejmě vždycky větší zábava než svatba, je to prostě bezuzdná pařba.

Já byl ještě nedávno taky mladej a ještě poměrně nedávno jsem se taky ženil . Poprvé a pak za chvíli i podruhé. Jsem prostě nepoučitelný recidivista a optimista. Pak jsem se párkrát vyspal, párkrát jsem se rozhlídl napravo a nalevo a najednou mám pětadvacetiletého syna, který se za týden žení. Kruci ten život je nějak moc rychlej...............

Svíca byla domluvena v bývalé školní jídelně bývalého učňáku. Zázemí a výčep takřka dokonalé a cena za pronájem lidová. Kluk mě vyděsil hned na začátku, když mi řekl, že přijde tak sto lidí.

Já teda rozhodně přijedu taky, vezmu ženy a dcery a trochu zapaříme.

V inkriminovaný den jsem našel motorkářské tričko s lebkou v šátku, postarší, odrbané džíny, naštěstí maj gumu v pase, tak jsem je natáhnul, notně jsem se zastříknul Hugo Bossem (budou tam mladý kočky, tak ať klukovi nedělám ostudu) a zajel jsem rychle do Makra, abych podpořil zásobování nějakým tím dobrým mokem, hospodskými brambůrkami a pár kily buráků a uzených mandlí.

Hergot, co ale dneska taková omladina na větší vesnici na Jižní Moravě dneska pije? Rum, vodku, ferneta má mladý nakoupené. Asi něco sladkého šumívého z Itálie pro ženské. Hopsinkovou vodku snad už dneska nikdo nepije! A tak jsem nakonec trochu zamachroval a nacpal do vozíku karton Tulamorky a jakési, babské, růžové šumivé.

 To snad pije každý ne? U kasy se mi poněkud protočily panenky, ale statečně jsem náklad narval do auta, naložil ženu s dcerami a vyrazil za zábavou.

Dorazili jsme asi půl hodiny po začátku do ještě poloprázdného sálu. Jídelnou voněl Diošuv parádní guláš, ženich s tatínkem nevěsty, kteří od rána chystali sál, byli už v notně povznesené náladě a dovnitř se trousily skupinky mládeže.

Samozřejmě u vchodu povinná štamprle slivovice z ženichem a nevěstou, gratulace, dary a pak rychle na guláš, přidat nakrájené cibule a první pivo. Ten můj kluk dopadne, jestli si s každou partičkou dá štamprli. Napadlo mě.

Zhltnul jsem guláš, omluvil se ženě, která chudák řídila a zaujal jsem pevné místo za výčepním pultem, kde u pípy kraloval druhý muž mojí exmanželky.

Musím přiznat, moje první žena si po mně našla fajn chlápka a vzhledem k tomu, že v rámci podnikání provozoval i několik let hospodu, vystrnadili jsme baby zpoza pultu a rozjeli zásobování hostů alkoholem. Samozřejmě, že po mojí nafrněné Tulamorce zpočátku ani pes neštěkl. Domácí slivovice je prostě nejvíc. Sorry milí Irové.

Pivo teklo proudem, klasika rum s colou a vodka s džusem má pořád taky svoje fandy a holky si pořád ještě, když zapomenou na slušné vychování, vychutnají broskvovou, nebo melounovou vodku. Kupodivu na Moravě po víně neštěkl ani pes.

Ukázalo se, že jsme s Diošem docela dobrý team. Dioš spíše tichý, ovšem s precizní znalostí zásob. Vždy vědoucí, kam sáhnout  pro cokoliv (Dokonce ten kouzelník vyčaroval i brčka). Ovládal bravurně pípu  a já rozevlátý bohém a bavič, který chrlil fóry, žertoval s mladými ženami i muži, odrážel ataky neodbytných pijanů a naléval "tvrdé".

Samozřejmě, že jsem se neopoměl naučit, jak správně načepovat pivo a jak fixlovat míru na štamprlích.

Hlavně teda na těch svých, protože ty přívaly společných panáků se stovkou hosů, bych bez podvádění nepřežil.

Tatínek nevěsty odpadl v deset, ženich ztuhnul v bourárně masa v jedenáct. Zatímco jsme ho zvedali, protože chrápal na vykachličkované podlaze, jako čerstvě ulovený vorvaň, rozjeli jsem druhé kolo guláše , aby těm děckám nebylo blbě a já pak v zápětí přítelkyně popíjejících mladíků vyprovokoval k přehlídce tetování všeho druhu. Řeknu Vám, bylo na co koukat!

Manželka cucající u stolu limonádu mne vraždila pohledem, zatímco já chválil všechna ta peříčka na levé půlce, divoké kytky na kotníčku, citáty na zádech a americké orly na ramenech. Maj to fakt krásný ty holky dneska. Míra vkusu v tetování se podle mne značně zvedla.

Dva rozčílené žárlivce přispěchavši sjednat pořádek, jsem uklidnil další štamprlí meruňkovice a zábava mohla pokračovat.

A tak jsem sedm hodin v kuse žvanil, bavil, smál se a dolíval alkohol a poslouchal příběhy o tom, jak ti mladí pracují, milují, podnikají a sní svoje sny a skoro všechny ty krásný mladý holky měly vysokou školu a skoro všichni ti fajn chlapi měli práci a velké plány a bylo mi strašně dobře  u srdce.

Tihle mladí jsou otevření,chytří lidé, nazatížení předsudky a odsudky.

A sympatický bylo, že na téhle moravské Svíci byli  taky dva černí kluci, co právě rozjíždějí v Praze Milk šejk bar a jediný, kdo na ně divně čuměl byli tři postarší pánové, co lemtali pivo a lili do sebe vodku jak ruští mužici.

Nikomu z mladých prostě nepřipadalo divné, že černý kluk má nádhernou blonďatou holku, vysokou školu a je to Moravák jak poleno, co podniká v Praze.

Tak až zase bude na ty naše mladé, někdo nadávat, vzpomenu si na ten hezký večer, kdy jsem dělal barmana za pultem v bývalé školní jídelně a zjistil jsem, že svět je absolutně v cajku a v dobrých rukou.

 Tak snad si my skorodědci můžeme už trochu dáchnout a zvolnit a kdyby jste někdo měli chuť na panáka Tulamorky, stavte se, zbyly mi ještě dvě flašky.