A já měl z toho útoku těch oranžových ďáblů strašnej strach, protože ten fotbal vůbec neumím, běžím pomalu jak parní lokomobila z předválečného zemědělství a strašně nerad bych to těm klukům z repre pokazil.
Lechtivým snům plným nahatých holek a divokého dovádění s nimi se říká mokré sny. Každý chlap je někdy míval. Ať už v nich vystupovala krásná sousedka, nebo sexy úča na průmyslovce, anebo prostě jen nějaká ta hérečka z nekonečného serošu. Jak člověk stárne, tyhle sny se mu bohužel přestávají zdát . Nahrazují je sny jiné. Sny o tom jak pronásledujete pošťačku se svou penzí, sny o sexy pětačtyřicítkách a pak o sexy padesátkách a pak o sexy šedesátkách a pak...... pak nevím, možná pak člověk sní už jen o tom, aby vůbec do rána usnul.
Některé mé sny jsou v mých skoro padesáti i dnes živé až moc.
Dneska v noci jsem měl strašný sen a v tom snu jsem byl reprezentantem České republiky ve fotbale a hrál rozhodující zápas na mistrovství Evropy.
Samozřejmě to bylo finále a hráli jsme my Češi proti Nizozemcům a já stodvacetikilový chlapík nijak nedotčený fotbalem jsem byl obránce, takový ten poslední chlápek před brankářem, co to musí zachraňovat dobíhačkama až do malého vápna, skluzy po kolenou až hoří štulpny, musí faulovat protivníkovy útočníky, lámat jim nohy a drtit nádobíčka a odkopávat od branky ty balóny.
Hned mi v tom snu bylo divný, že všichni kluci z našeho mančaftu mají krásné lesklé červené dresy se lvem na prsou a s vysokými podkolenkami a fantastické kopačky Adidas se šroubovacíma štuplama a já, skoro nejdůležitější muž na hřišti, poslední hradba, zeď před brankářem, jsem na sobě měl takové ty černé socialistické kopačky s gumovýma čudlíkama na podrážce se žlutým prošíváním a pyžamo.
Tedy ne úplně pyžamo, ale pyžamové šedé kraťasy z jemné bavlny s poklopcem na drobné malé knoflíčky a bílé tričko 3XL od Uncle Sam s narkokrálem Pablem Escobarem na hrudi a nápisem "Narcos".
Krásně jsem na tom zeleném pažitu svítil a na zádech jsem měl ty nádherné tři falešné průstřely od Coltu Magnum a v tom šedobílém jsem zářil jak fotbalový anděl sestoupivši přímo z nebe, aby posílil naši nebeskou česky holubičí obranu, proti těm divokým oranžovým ďáblů z Nizozemí, co místo řeči podivně chrochtají, žerou furt sýry se salátem z tulipánů a nejradši nosí dřeváky z měkkého dřeva.
Petr Čech, který stál v naší bráně a pekelně se soustředil, když mě viděl v tom nefotbalovém ohozu a viděl ty moje chlupatý tusťoučký lýtka jak buřtíčky od ctihodného pana řezníka Kusáka z Ostrožské Nové Vsi, se v té své rugbyové helmičce celý orosil až tam dole někde na zadnici, kde záda končí malým ocáskem zvaným kostrč a smutně a zklamaně si povzdechl:
"Tohle že má být ten světový plejer českého původu, který mu má pomáhat strážit svatyni-bránu, když na něj má útočit divoký Ruud Gullit se svým afrem???"
A já měl z toho útoku těch oranžových ďáblů strašnej strach, protože ten fotbal vůbec neumím, jsem na míčový sporty levej jak turecká šavle zvaná Jatagan, běžím pomalu, co běžím, supím jak parní lokomobila z předválečného zemědělství a strašně nerad bych to těm klukům z repre pokazil.
Jedinou mou silnou stránkou by snad mohlo být, že když už se ke mně dostane nějakým nedopatřením ta mičuda, tak když do ní tou strašlivou silou svých sto dvaceti kilo kopnu tou správnou haxnou, tak poletí sice neznámo kam, ale hodně daleko.
A ještě bych se snad mohl svalit tomu útočícímu Gullitovi pod nohy, zalehnout mu kopačky jak slon Bimbo mraveniště a on by tam pak jen tak neškodně před tou naší bránou stál a zíral a připadal by si jak mafiánský zrádce, co má na nohou "Betonový kostičky" o velikosti většího obrubníku a čeká až ho někdo z Cosa Nostry lehce strčí z mola do moře, kde bídně za tu svoji zradu zahyne při posledním potápění svého života.
A tak mi nezbylo, než jen nervozně přes rameno švidrat na toho Petra Čecha, abych mu náhodou neclonil, masírovat si dlaní levý koleno, aby nezlobilo, potahovat si v rozkroku trenýrky jak správný fotbalista a nervózně čekat, jestli nastane ta chvíle, že přispěji silou své boubelaté nožky ke zdárnému konci dnešního zápasu.
Sakra, jenom si nesmím splést bránu a kopnout to na tu správnou. To bych ale legendárnímu Petrovi Č. neudělal, že by ho deklasoval vlastní spoluhráč a navíc fotbalový looser z Uherského Hradiště.
Atmosféra houstla, naši byli v tlaku před soupeřovic brankou a dávali tam těm Oranges pěkně zabrat a v tom někdo z holandské obrany vykopnul dlouhým pasem míč až k naší bráně a za tím balonem se hnala ta oranžová horda v čele s rozevlátým Gullitem.
Copánky se mu svíjely kolem hlavy jak živí hadí a divoký knír se mu divoce ježil a mě lehce povolily nervy, jak se na mě řítili a měl jsem co dělat, aby nervy nenásledovaly i tělesné svěrače a v tom vidím, že ten náš pravý obránce zpracoval míč a dává to na mě, abych jako asi rozehrál nebo co.......................
Mrknu na Čecha, ten se potí jak prase a je mu už dopředu jasný, že největším nebezpečím pro jeho svatyni není v tomhle okamžiku Gullit, ale Vlk v pyžamu a v retro kopačkách se žlutým prošíváním a tak jsem se strašně soustředil, abych tomu Petrovi neudělal ostudu. Míč zastavuju v letu prsama, vyrazím si sice dech, ale i bez kyslíku hrdinně zpracuji na trávníku, strašlivě se rozmachuji do zááááádu levačkou..................... To bude tedy bezesporu děsná rána.............. prostě pecka........ perda, pumelice!
Gullit si raději kryje dlaní nádobíčko, abych mu nenadělal v trenýrkách paseku, protože má strašně náročnou a vášnivou ženu a já vydechnu............... zařvu jako Tarzan a pustím do toho levýho kladiva, do tý mojí chlupatý boubelatý haxny veškerou sílu světa a strašlivě kopnu do tý mičudy směr Holandsko.
A v tom snu prostě citím, jak tam moje noha vylítne, jak rozžhavenej pancerfaust zpod peřiny a v tom okamžiku i v tom snu pochopím, že vlastně jen spím a je to jen sen a s hrůzou vytřeštím oči do ranního světla a už se děsím, co tím pancerfaustem trefím.
Ozve se rána a chudák moje milá manželka, která ležela v poklidu a míru vedle mě na svojí straně naší manželské postele a právě se jí zdálo, že jí Leonardo Di Caprio škrábe záda, dostane obrovskou ránu do zadnice a já v tom vyděšeném okamžiku prozření vidím zpoza slepených očních řas, kterak mizí vystřelena tím velekopem z postele a spadne zabalená do svých pokrývek na naší studenou laminátovou podlahu.
"Ježišikriste!" Jsem najednou zcela probuzen. "Zkopal jsem vlastí ženu. To je na kriminál!!!!!!"
Malé vápno, trávník a Petr Čech nikde a já se horečnatě snažím vymotat z peřiny a zachránit své spokojené manželství, manželčinu důstojnost a společné spoluvlastnictví a budoucnost manželů Vlkových.
To je tak, když aspoň jednou za život chce člověk zazářit, být andělem fotbalového pažitu, být v repre a na záda mu přitom nervózně dýchá samotný Petr Čech.
Řekněte, kdo z vás by v takovým momentu neudělal nějakej kix?
No nic, jdu koupit kytku a velkou čokoládu a jdu to domů žehlit.
Budu asi muset tak minimálně dvě hodiny škrábat místo Leonarda ženě ty záda a lehce bříšky prstů masírovat tu obrovskou modřinu na levé půlce, abych byl večer znovu připuštěn do ložnice.
To bude děsná fuška! Ještěže na škrábaní zad jsem prostě mistr světa, absolutní klasa, prostě eso a reprezentant.
Prostě.................................. kam se na mě ve škrábání zad hrabe Ruud Gulliot a nebo Petr Čech!!!!!!
Takže............................ snad nakonec ten těžkej usmiřovací mač vyhraju a usnu opět na vavřínech.
