Občas se mě někdo ptá, jak se nám žije a pracuje s tím Romem,co ho dcera k nám přivedla a jak to s ním celé dopadlo? Jestli to klape, nebo jestli došlo na slova mnoha škarohlídů, že nám vybílí barák , obtěžká dceru a zmizí.
Občas se mě někdo ptá, jak se nám žije a pracuje s tím Romem,co ho dcera k nám přivedla a jak to s ním celé dopadlo? Jestli to klape, nebo jestli došlo na slova mnoha škarohlídů, že nám vybílí barák , obtěžká dceru a zmizí někam do Chánova.
Samozřejmě ten střet dvou poněkud rozdílných temperamentů přináší i u nás některé drobné střety a nedorozumění, ale bývá to spíš úsměvné.
Trošku mi trvalo než jsem mu vysvětlil, že nemůže každého, kdo mu dává najevo, že se mu nelíbí a hledí na něj přes prsty poslat do háje a každému, kdo má na něj hloupé kecy nemůže rozbít držku, ale faktem je, že ta romská krev prostě vzkypí rychleji a v tom děcáku asi taky musíš být trochu ranař.
Taky je strašný, jak mizerně ho dětský domov připravil na reálný svět venku.
Prostě, když ho po učňáku vystrčili z toho akvárka, musel se dosti bolestivě rozkoukat, jak to venku chodí. Po svých zkušenostech bych řekl, že dětem z děcáku hned po finančních prostředcích a rodinné záchranné síti chybí právní povědomí a finanční gramotnost.
Tohle jim teda děcák rozhodně nedal.
Celý ten náš systém, kdy není vůbec samozřejmost pomoct dětem z děcáku s nějakým prvním chráněným ubytováním, je ze strany našeho státu totální svinstvo. Děcka z děcáků pak velmi často spadnou do zbytečných dluhů. Kluci skončí jako bezdomovci a holky jako prostitutky někde v Praze na Hlavním nádraží. I když je zase pravda , že se mohou za rok ještě do děcáku vrátit, ale pouze za předpokladu, že by začaly něco studovat.
Jinak na ně stát samozřejmě kašle. Dostanou nějakých dvacet tisíc a starej se sám. Je to podle mě dost drsné, kdo jiný by měl dostat od státu sociální pomoc, než tyhle děti , které si toho mnohdy v životě vytrpěly už dost.
Když tohle všechno ale s nimi překonáte, vytáhnete je z drobných malérů, postavíte je trochu do latě a dáte jim šanci a taky samozřejmě, pokud nenatrefíte na nějakého opravdového sígra (nedělám si iluze není to v děcáku samý anděl,) obohatí to hodně i Vás.
Minimálně si můžete aspoň trochu víc vážit sám sebe a pochopíte, co je v životě opravdu důležité.
P.S.Včera si manželka pochvalovala, jak je to fajn mít toho romského přítele naší dcery v baráku. Naprosto všecko se vždycky sní a navíc má skvěle nabroušené nože.
Že by nějaké pradávné geny? Je pravda, že on strašně rád brousí kuchyňské nože, rád vaří a strašně rád jí.
Má to svoje úsměvné konsekvence. Například ať vaří, co vaří, skoro vždycky mu z toho vyleze kuřecí maso na Kari. Kuřecí na Kari, to je jeho evergreen.
Sám spořádá jakkoliv velkou porci, protože ten instinkt dítěte z ulice mu napovídá, že zítra možná nebude jíst co, ale kupodivu je to trochu frfňák . Oni totiž v děcáku některá jídla, třeba houby asi vůbec nevařili , takže houby a některá jídla prostě nechápe.
Samozřejmě omáčky, knedlíky, masisko, zelíčko to mu jede.V tom je naprosto pravý Čech.
Divné je, že ať sní naprosto cokoliv, má furt jen 62 kilo. (Tak trochu ho za tohle nesnáším :-D )
I když ty dvě kila už prý přibral, prý je tlustý a přišel o vyrýsovaný pekáč buchet na břiše.
A jak je to s těmi ostrými noži?
Když vidí někdo z většinových Čechů Roma, jak brousí nůž, dostává hysterák, prchá a volá policajty.
My u Vlků to máme trochu jinak. jsme v klidu. Když prostě slyšíme z kuchyně skřípání čepelí o kamenný brousek, je nám naprosto jasný, že k večeři bude zase to věčný kuřecí na Kari. :-D
