Tím, že jsem se začal starat o mladého Roma, co v osmnácti vypadnul z děcáku a po dvou měsících a dvou pracích dopadl bez smlouvy bez výplaty a bez ubytování tvrdě na dlažbu, začínám lecos vidět trochu jinak.
Každý člověk je aspoň trochu latentní rasisita. Jak říká moje žena:
"Když ti do obchodu přijdou dvě divný zmalovaný Romky s velkýma taškama a začnou lítat po obchodě, tak si první taky zamkneš kasu a pak s nimi chodíš po kšeftu a monitoruješ."
Nevím jestli je to rasismus, protože ,když mi vleze do obchodu divný běloch, nebo indián, udělám to stejné.
Trochu jiný je, když vidíte, že někdo jiné barvy kůže, prostě normálně žije a pracuje. Pokud i nad tímhle člověkem ohrnujete nos, protože je hnědej, tak jste nejen rasista, ale i hlupák.
Tím, že jsem se začal starat o mladého Roma, co v osmnácti vypadnul z děcáku a po dvou měsících a dvou krátkých pracích dopadl bez smlouvy bez výplaty a bez ubytování tvrdě na dlažbu, začínám do toho česko-romského soužití získávat trochu jiný náhled.
Musím přiznat, že největší problém byl vlastně s tím, že on nechápal proč ho nevezmou do práce, když o něj tak stáli a zájem ochladl až po spatření jeho hnědýho, věčně rozesmátého kukuče. Taky nechápal proč ho bílý živnostník vyhodil z práce za to, že nechtěl pracovat bez pracovní smlouvy sedm dní v týdnu a bez peněz. On si totiž ve svých osmnácti myslel, že my bílí to tady šéfujeme, jsme spravedliví a dáme mu šanci .
Samozřejmě není to pitomec, takže věděl , že se na něj budou někteří dívat skrz prsty, ale prostě jen věřil , že ho budou lidi posuzovat podle toho jaký je a ne jak je barevnej.
Ten děcák byl samozřejmě trochu akvárko, to pochopil hned, jak ho vyexpodovali na ulici a zpočátku to dost těžce nesl, že prostě vždycky bude muset udělat dvakrát víc než bílý, aby ho brali a někteří ho nebudou stejně brát nikdy, protože mají v sobě tu nenávist zažranou jak starou špínu.
A taky jsem ho musel třeba krotit, když na něj bílá madam na plese školy mojí dcery pořvávala:
"Dívej se na toho cigoše, co tady opruzuje, ať si táhne ke svým."
Přitom byl slušně oblečen, obut, zcela střízlivý (světe div se, on skoro nepije) a jen prostě šel okolo. Chtěl si to vyříkat a pak , když na něj začal vyskakovat krásčin doprovod, tak se chtěl rvát.
Jo, je fakt, že to jeho romské srdce snadno bouchne a tu energii prostě v sobě Romové mají jinou než my bílí a tak se snažím naučit ho, že nad blbcem je někdy lepší mávnout rukou a s půlkou ožralý hospody se porvat nemá cenu.
Víte, je to někdy pro mě fuška, nestydět se a někdy je mi strašně smutno, když vidím, že si kluk všimnul těch kradmých pohledů, když někomu přivezeme zboží a z auta vyleze "Strašlivej cigoš" " a bude jim běhat po bráku.
Ale abych nebyl nespravedlivý, většina lidí je v klidu a občas mu i někdo podá ruku.
A možná ta jejich nová osobní zkušenost s Romem, co prostě maká , pozdraví, poděkuje a usmívá se, přispěje k tomu, že těch úšklebků bude míň a míň.
Minulý týden jsem takhle přijeli k jedné paní s dodávkou plnou kachliček. A já na ní hned viděl, jak jsme vylezli z auta, že jí není moc po chuti, že jí bude nějakej barevnej chlap chodit po jejím krásném drahém domě.
Protože ježíšikriste, co kdyby jí ukradl kukačky po dědečkovi Václavovi, nebo nějaké krajkované kalhotky ze šňůry s prádlem.
Ale na to já kašlu, dovoz je zdarma a zboží v pořádku a hlouposti prostě řešit nebudu a tak jsme nosili ty kachle do baráku a ona paní chodila pořád za náma a hlídala ostřížím zrakem.
A pak začala klukovi kapat krev z prstu, kterej si ráno rozfiknul až na kost a já mu to přelepil na drsňáka jen instalatérskou lepící páskou, páč jsme neměli flastr a chlap musí něco vydržet.
Jenomže ono to dost teklo a tak jsme nakonec paní domácí poprosili, jestli by neměla flastřík, abychom jí nepokapali půl baráku tou rudou krví.
Paní po chvilce nakonec někde jeden našla a přinesla takový veselý flastřík s žirafkama a pštrosama a jak jsme tak ošetřovali ten prst, protože, když teče krev, všechno jde přeci stranou. A já jsem se na ni trochu usmál a lišácky prohlásil:
" Aspoň tady názorně všichni vidíme, že i z hnědýho chlapa teče stejně červená krev, jako z bílýho."
A jí to v těch očích tak nějak zvláštně bliklo, jakoby to v hlavě trošku přehodilo výhybku a já na ní viděl, že se trochu stydí a pak se na nás oba chlapiska hezky usmála a jak jsme tam stáli v mrazu nad tím zalepeným prstem, tak prostě proběhl takový výboj lidskýho tepla a porozumění a jednoty. A v tom ledovým vzduchu to tak trošku skoro zajiskřilo.
Prostě...........prostě nám v tom okamžiku všem třem bylo naprosto jasné, že jak říká klasik:
" Všichni lidé bratry jsou."
A tak jsem s rozloučili a dali podepsat dodací list a hodně se usmívalo a tiskly se opatrně dlaně, aby ta rudá zase netekla.
A tak jsme zase jeli, my dva. Romský hnědý kluk, co si za peníze, co si u mě vydělal, koupil konečně zimní bundu a tlustý stárnoucí bílý chlap, co díky tomu klukovi pochopil, že když máte otevřený srdce stárnete mnohem pomaleji.
A on se usmíval a kroutil spokojeně volantem a proháněl moji starou dodávku po asaltu okresky a já měl fakt, jak se říká, dušu v péří, že to nakonec všechno bude dobrý a že jsem udělal dobře , když jsem se na tuhle těžkou životní bitvu o jeho duši a budoucnost dal.
Tak nám držte palce.
