"Co jsi dělal táto, když tě tam ty nestydaté, opilé učitelky, jakoby utrhlé z řetězu, takhle drsně zpracovávaly?" Zeptal jsem se s očima navrch hlavy.
Můj táta byl vždycky nejhezčí chlap v naší rodině. Sportovec, štíhlý, chytrý, vtipný. Myslím, že se dost líbil ženským. Vždycky dával k lepšímu historku, jak byl na plesu SRPŠ naší školy a nějakou shodou okolností se ocitl u velkého stolu plného učitelek. Máma seděla někde naproti a rozjařené, opilé češtinářky, dějepisářky a ostatní členky pedagogické sboru, ovíněné Buchlovskou svící a Hodonínským sluncem, což byla vína ve své podstatě drsná jako ocelový kartáč, poněvadž to byly tzv. druháky, do kterých se navalilo při výrobě tuny cukru a tak měly vysoký obsah alkoholu, činily mému slušnému tátovi nemravné návrhy.
Nejhorší pak byla ruštinářka a tělocvikářka jejichž ruce se snažily pod stolem zjistit pevnost sportovcových stehen. My dospívající synové jsme viseli tátovi na rtech, protože takové štěstí být "Kníratým plájbojem" na plesu SRPŠ nám nikdy nemohlo být dopřáno, protože takoví hezouni jako táta, jsem prostě za mlada nebyli, což ostatně trvá dodnes.
"Co jsi dělal táto, když tě tam ty nestydaté úči, utrhlé z řetězu, takhle drsně zpracovávaly." Zeptal jsem se s očima navrch hlavy.
"Coby, statečně jsem trpěl, abych neohrozil Váš studijní prospěch." Opáčil s úsměvem táta a máma propukla v sarkastický smích.
" Tati, takže ty nemáš žádné zkušenosti s nevěrou jo? Ty jsi býval vždycky prostě charakter a slušňák ?" Zeptal jsem se s důvěrou a máma se tázavě zahleděla od plotny úkosem na tátu. Klouby na ruce svírající obrovský, ostrý kuchyňský nůž jí lehce zbělely.
Táta se zahleděl takovýma kulaťoučkýma bezelstnýma očima na mámu a usmál se pod knírek. Dobře tenhle pohled, při kterém musíte na ženskou udělat veliký, okrouhlý, telecí očíčka znám. Sám ho používám celý život. Nejlíp se to dělá, pokud je máte modrý. Vypadá to tak upřímně bezelstně a čistě, jako okýnka do nebe. Člověk jen čeká, kdy se někde zpod řas v koutku oka zaskví Amorova čistá prdýlka.
Takže táta se usmál a prohlásil:
"Samozřejmě že nemám, já jsem byl vždy absolutně věrný!" A kdyby něco. Mrknul na nás, tak aby máma neviděla a dodal lišácky: "Hrdinové mlčí!"
Je toho hodně, co mě můj táta naučil. Znáte to, takový ty chlapský věci, který ženským nepřipadají důležitý, ale prostě z kluka dělaj chlapa. Jak držet v ruce krumpáč a devítikilové kladivo. Jak používat vrtačku a svářečku, jak zasadit na zahradě ovocný strom. Jaké pít víno a kolik, a taky samozřejmě řídit auto na parkovišti za vesnicí a jezdit na kole, hrát karty, poznat stromy a ptáky v lese, ale taky, že dané slovo se má držet a chlapům stačí podání ruky. A taky, že za špatný čin přijde trest a že nic na světě není zadarmo.
A ty okrouhlý oči a tu tátovu hlášku mám tak trochu navíc, aby ten život byl trochu větší sranda.
Takže holky, žádnej strach. Vždyť přece: "Hrdinové mlčí!"
