Hele schovej si toho svýho "Frantíka."

Vždycky když jsem na dovolené zamiluju se od té vzdálenější pláže, od hotelu. Je tam většinou větší klid a čistější voda a bylo tomu tak i letos v chorvatském resortu u Rovinji. Cestička byla krásně vybetonovaná a táhla se kousek kolem krásného pobřeží jako tah mistrovým štětcem.

Každý den jsem sebral rodinu, saky paky a vypravili jsme se za tichého ševelení moře a chechotání racků na pláž, byla to vždycky moc hezká procházka, jen  v úseku kolem nudistické pláže na nás, teda asi spíš na mé dvě dcery 16 a 13 let číhal v zatáčce jeden obvzlášť pěstěný "Bimbas."

Nemám vůbec nic proti nudistům a vlastně většina z nich se s normálními plavkáči ani nepotká, leželi si prostě u moře a opalovali svá svlečená těla,  jak je pánbůh před padesáti a více lety stvořil.

Typickým návštěvníkem nudistické pláže jsou, asi nejen v Chorvatsku, postarší Němci a pár jedinců ostatních národů.

Jestli si teda myslíte, že když půjdete na "Nuda" uvidíte tam nějaký krásný mladý nahalandy, měl byste se zamyslet nad svojí stále neukončenou pubertou, nejsou tam. 

Takže zatímco všichni mírumilovní naháči leželi asi sto metrů od komunikačního chodníčku směrem k moři a nikoho neobtěžovali a nikdo neobtěžoval je, tenhle italskej postarší hřebec se vždy zásadně usadil asi metr od chodníku, po kterém chodily rodiny s dětmi a dva dětské tábory na zadní pláž a zde větral svůj nádherně opálenej naolejovanej a depilovanej "Vercajk"

Tohle už nebylo opalování, ale anatomická módní přehlídka. Dcery se znechuceně styděly, manželka a já  oba poměrně volnomyšlenkáří jsme kroutili hlavami, ale "Luigi" si to evidentně užíval.

Byl na svém stanovišti už od osmi do rána a poctivě se až do večera vystavoval slunci, frotýroval se labužnicky ručníkem, natíral se smyslně olejíčky, protahoval údy (bohužel všechny) případě slastně chrupkal na lehátku, vždy samozřejmě otočen zády k moři, rozvalen jak ožralý Rus směrem k cestičce, dopřávající všem okolo pohled až do................ no prostě na vše.

Tři dny jsem kroutil hlavou.Čtvrtý den jsem se vypravil exhiboušovi promluvit do duše.

"Poslouchej kamaráde schovej si toho svýho "Frantíka!" Nejsme na něj zvědavý ,nebo se prostě aspoň před těma mýma holkama otoč zadkem." Spustil jsem na něj česky.

Kupodivu nerozuměl, jak by taky Ital, jak jsem posléze zjistil, mohl pochopit, co je to "Frantík" kdyby tak ještě "Italík," ale Frantík?? A tak jsem se dočkal spousty rozčíleného brebentění a rozhazovaní rukama.

"Turn around please."Vyškrábl jsem někde ze zbytků angličtiny prosbu, aby se otočil, ale odpovědí mi byl jen další italské rozčilování a ječení

Ve středu už holky kolem úchyla nechtěly na zadní pláž jít, ale nával na té bližší byl fakt dost velký a pokud jste přišli později, stín už se nenašel a já se začínal podobat vařenému humrovi.

"Pane Vlk, jestli se tam zase zítra bude natřípat, tak já ho prostě nakopnu do koulí ." Prohlásil odhodlaně přítel mojí dcery a jak znám jeho horkou romskou krev, k realizaci stačilo drobné kývnutí.

"Ježiši kluku, to nemůžeš, technicky je ten exhibouš pořád na nudistické pláži, ať tě ani nenapadne se ho dotknout, zavolá policajty a budeš mít průšvih. A tak jsem ve čtvrtek v zatáčce zase jen znechuceně kroutili hlavami a holky hleděly zarputile do betónu.

"Snad nám ten Ital nezkazí dovolenou děcka! Kašlete na něj, to ho bude štvát nejvíc!" Domlouval jsem dětem, protože až na tuhle každodení epizodku, to bylo bylo moc fajn. Vzhledem k absenci české televize a mizerné wifině, jsme si večer hodně povídali a četli knížky a romantici chodili sledovat západy slunce do moře, prostě pohoda.

V pátek jsme šli se ženou na pláž jen sami s dcerami. Martin se někde zdržel, že přiběhne později. "Luigi" byl samozřejmě zase na place, zrovna se předváděl čtveřici vyvalených Poláků.

A pak už byl poslední den naší dovolené, sobota. Sbalili jsme krámy do auta a naposled se šli vykoupat.

Exhibouš nikde!

"Asi už jel domů." Přemýšlel jsem nahlas. 

"Ale nejel. Prohlásil vědoucně Martin. Támhle vzadu leží. Ukázal prstem na postavu schoulenou na lehátku v dálce asi deset metrů od moře.

"To je divné, že se dneska neproducíruje." Divila se žena.

"No..................... protože ho má modrýho." Uklouzlo Martinovi přes rozesmátou hubu.

"Ježišikriste, že tys ho fakt včera do těch koulí kopnul?" Vyděšeně jsem se zeptal.

" Né šéfe, přísáhám,  ani jsem se ho nedotknul, přísahám, přesně jak jste říkal...................."

"Já jenom......." Kuckal se ten mizera přes ty svoje vousky.

" Já jen.......... jak jste nám vykládal, jak jste si jako kluci dělali ty praky skobičáky, tak jsem našel kus drátu, u baru jsem sbalil pár gumiček od brček a ten prasák tady zase  ležel včera rozvalený jak brávek do chodníku s tím svým bimbáskem a chrupkal, tak jsem mu prostě po cestě poslal z toho skobičáku jednu štípavou."

" Já myslím, že dá už pokoj, ten už bude ležet radši s ostatními u moře.....!"

"No...............no............. zakoktal jsem jen  překvapeně a pak jsme se začali začali celá rodina děsně řehtat.

"A Martine, to jsi si nemohl hergot ten skobičák udělat už v pondělí?" Dusila se mezi smíchem moje žena.

Holt................... to je prostě  ten rómskej temperment no................................