Jak vyjde Putin z ukrajinské války, které se zatím nesmí říkat válka? Někde jako vítěz, někde jako poražený. Získal opravdu to o co mu šlo, když rozdmýchával a živil občanskou válku na Ukrajině? Jak z tohoto válečného dobrodružství tento ruský vůdce vyšel?
1. V Rusku je Putin nesporným vítězem "Numero Úno", obrovská podpora vlasteneckých Rusů určitě upevnila jeho moc a postavení. Nikdo už se dnes neodváží zeptat, kolik má ulito v západních bankách. A kritizovat ho věřejně je společenská sebevražda. Ať žije nový kult osobnosti.
2. V zemích bývalého SSSR vládne tichý strach a rozpaky. Nedávno to byla Gruzie, dneska Ukrajina a kdo to bude zítra? Kousek které země si odkrojí Vladimír zítra? Je na řadě Azerbajdžán s obrovskou ruskou menšinou? Nebo dostane car Vladimír chuť na Lotyšsko? Myslím, že podlézavé úsměvy hořknou vládcům bývalých svazových republik v ústech.
3. Bývalé socialistické satelity. Tichá obava panuje všude, vždyť z Ruska je to tak blízko a tak nedávno nás ještě Rusáci drželi pod krkem. Samozřejmě Ti kteří s láskou vzpomínají na staré časy začínají hrdě vystrkovat růžky. Zaklínají se byznysem a křehce oživující ekonomikou a nabádají k pragmatickému přístupu. Od bývalých komunistů to zní docela pikantně.
4. Pro západní Evropu je Putin prostě typický Rusák. Zákeřný, nespolehlivý, lže Vám s úsměvem do očí. Jednat se sním musí, ale důvěřovat už mu nikdo nebude. A hlavně začínají se konečně objevovat důležitá témata, jako je energetická závislost na Rusku, vojenská neakceschopnost EU a snad se najde konečně i vůle je řešit.
5. Pro USA je starý nepřítel zpátky a silnější než před tím. Je třeba se připravit a aktivně se zapojit do zatím jen stínové zpravodajské války. A taky zpátky do Evropy, ještě není dobojováno.
6. Čína chtěla být jedničkou a teď jí hrozí, že nebude ani dvojkou. Za jak dlouho si tyto dvě velmoci ležící až přiliš blízko u sebe začnou jít po krku? Anebo se spojí proti USA?
Získal tedy pan Putin nebo ztratil? To i to. Pokud ale konečně zbytek Evropy probudil ze sladkého mírového snu, udělal vlastně velkou chybu a navíc ztratil to nejdůležitější co může státník mít a to je kredit. Dnes se i poslední evropský diktátor Lukašenko proti Putinovi může jevit jako sympatický jen lehce despotický strýček.
Já osobně jsem taky hodně ztratil a to hlavně iluze o některých svých spoluobčanech. O jejich krátké paměti a neúctě k vlastní svobodě a i když nedokonalé, přece jen demokracii. Těch Rusofilů a Putinomilců je tady nějak podivně moc. Opravdu zase chceme žít s ruskou podrážkou na krku?
