Vítejte v českém školním prostředí

Zajímá mě, jakou podporu mají školy. Je lepší škola, která je spravovaná krajem nebo obcí? A byl se na vaši školu někdo ze zřizovatelů vůbec podívat? Od stolu je totiž každý generál. Rozhodování jde pak samo, mám takový pocit.

Šla jsem na to od lesa a před kritikou jsem si přečetla hromadu článků o problémech v našich školách. Tak nějak jsem to chtěla porovnat se situací v té naší. Čím dál tím víc mám totiž pocit, že jsme v Kocourkově a to víc než kdy dřív. 

Z jedné školy odvolají ředitele, který ji vedl skvěle, byl propojen s rodiči, žáci tam chodili rádi, neskutečné. Vlastně bohužel skutečné. Že se bouří učitelé? Nezajímá. Že se bouří rodiče? Taky nezajímá. Otázka potom je, co vlastně má škola dělat. Když něco funguje dobře, zastaví se to. Kdo je oběť? Zeptejte se sami. A nejlepší bude, když si o tom i přečtete: 

Je boj za kvalitní školy předem prohraný?

Tuto kauzu nesleduji jen tak. Podobná situace nastala i v naší škole. Od loňského září skvělé škole.

Jsme speciální základní škola, která spadá pod Středočeský kraj - a zcela upřímně mám takový pocit, že to tam řídí mimozemšťané. Při čtení statusů na sociálních sítích některých členů se mi otvírá pomyslná kudla v kapse a říkám si, jestli bych neměla spáchat harakiri a ještě k tomu veřejně. 

Ještě loňský školní rok jsme tu měli velmi zvláštní paní ředitelku, trošku chaotičku, která si čas od času vybrala někoho, komu znepříjemní život a hlavně práci. Učitele tento přístup příliš nebral, takže přirozeně začali odcházet. Smutné na tom je to, že odešli fakt skvělí pedagogové. Kdo by taky chtěl chodit do práce, kde nemá žádnou možnost obhajoby své práce a jediný výsledek je stažený žaludek, že jo. Na konci školního roku jsem tedy byla kousek od výpovědi i já, ale řekla jsem si, že to zvládnu a kvůli dětem a ostatním kolegům vydržím. Poslední srpnový den nám přišla zpráva, že paní ředitelka odstupuje z funkce. Ty jo, vážně musím říct, že se nám ulevilo a hned se nám tu začalo lépe dýchat.

Vedením byla pověřena kolegyně, která se vše učila za pochodu, při práci třídní a plném úvazku. Z kraje nepřišla žádná pomoc. Naopak jí bylo řečeno, že školu klidně zavřou, pokud to nebude dělat ona. Což zní sice super, ale písemně jí to nikdo nedal. 

Našli jsme si nakonec skvělou a kvalifikovanou zájemkyni. Kraji trvalo neskutečně dlouho, než ji pověřil dočasným vedením a než vyhlásil konkurz. Jenže se děly věci. Tak třeba na úřední desce v záložce výběrových řízení byly různé školy, jen tam nebyla ta naše. Pokud tedy člověk cíleně nehledal a neproklikal se hromadou materiálu, neměl šanci informaci o výběrovém řízení najít. 

Do konkurzu se nakonec přihlásila jen naše kandidátka. Kvalifikovaná je, dokonce víc než by musela, má jasné vize školy, udržuje přátelské klima na pracovišti, spolupracuje s rodiči, má zájem o děti a zajišťuje potřebné pomůcky k výuce. Najednou máme ve škole spoustu akcí, canisterapii, besedy, jarmarky a podobně.
A teď by měl přijít happy end. Škola má vysněnou ředitelku, všechno funguje na jedničku, děti jsou spokojené, rodiče, personál, kraj... 

No ale on se nekonal. Ředitelku nevybrali. Nechtějí o ní ani slyšet, i když nikoho kompetentního najít sami nemohou. V čem je tedy problém?  

Nabízí se několik variant:  

Možná se pro naši školu má stavět nová budova. Píšu možná, protože o tom nikde neseženete žádné informace. Možná jde tedy o byznys a loajálního ředitele, který nebude "dělat problémy". Kdo ví. Informace kolují, ale žádné oficiální nejsou. Ale tahle varianta mě rozhodně nenechává klidnou. 

Možná nás chtějí sloučit s jinou školou, což se v našem kraji v rámci úspor děje. Nicméně, kdo by se chtěl slučovat se speciální školou, která má žáky s velmi specifickými potřebami? Kdo ví. Učitelům to není jedno, kraji asi ano. Nikdo nám totiž neodpovídá na žádné otázky a my jsme každý den ve větší a větší nejistotě. 
Jak jsem psala, jsme speciální škola. Už teď je jich málo a každý ve školství ví, jak jsou podobné školy důležité. A ještě víc to víte, pokud jste rodič dítěte, které podobnou školu potřebuje. Učitelé v podobném druhu školy mají práci jako poslání. Což je ostatně učiteli často používaná věta, nicméně v tomto případě to fakt platí doslovně. 

Já jen chci vědět, co se to děje a proč. Proč se likvidují fungující věci a proč jsou házeny klacky pod nohy místo spolupráce?
Zajímají kraj naši žáci? Mám takový nápad. Ať se úředníci seberou a přijedou k nám. Ať zůstanou týden nebo dva a třeba pochopí, oč v podobné škole jde. Že to nejsou jen peníze nebo funkce. Že jde především o děti. Naše děti.