Realisté – zase nic nového

Je těžko hodnotit nějaký politický program bez ideového východiska. Protože si myslím, že jedině konzervatismus je ideál mající řešení pro současnou dobu, poměřím novou politickou stranu pana Robejška z konzervativních hledisek.

Ještě ke konzervativnímu východisku

  Současná dobová situace (paradigma) překročila v oblasti biologické existence určitý mantinel daný přírodou: evropská etnika vymírají, lidský potenciál ztrácí na výkonnosti, příroda je ničena v rozsahu, který už nelze napravit. V takové době není možný pouhý realismus, ale musí být sledován ideál (je nutný tedy určitý idealismus), který společnost z této krize vyvede. Není možný tedy ideový nihilismus, který vidíme v současném dění, nebo nějaká divoká řešení bez souvislosti s uceleným ideálem a bez historických zkušeností. Pouze konzervatismus se zabývá budoucností a vlastní určité řešení, kterým jsou tradiční hodnoty. Proto poměřím myšlenky vznikající Robejškovy strany konzervatismem především proto, že zcela reálně zatím nejsou nějaké jiné myšlenky, které dávají smysl jako řešení.

  Konzervatismus je založen přirozeně. Jeho základní teze vězí v samotném přirozeném řádu. Úplně základním zjednodušeným východiskem jsou přirozené principy: kontinuita a rovnováha. Kontinuita (definovaná anglickým konzervativním myslitelem E. Burkem) je fyzické i kulturní pokračování společnosti od minulosti do budoucnosti. Rovnováha je přirozený princip funkčních mechanismů a hledání spravedlnosti.

  Příklad konzervativního pohledu: Stávající kodex lidských práv je z konzervativního hlediska čímsi nedokonalým a nedokončeným, i když ne nemorálním. Jednak nezohledňuje kontinuitu, třeba ženská emancipace je řešena tak, že je ohrožen vznik a rozvoj rodin a tím zachování společenstva; rovnost náboženských konfesí neřeší, co s těmi, které hlásají nadvládu nebo likvidaci druhých; svoboda neomezeného vlastnictví neřeší nadměrné vyčerpávání přírodních zdrojů a ničení přírodního prostředí.

  Taktéž nezohledňuje rovnováhu (spravedlnost), protože právům nejsou přiřazeny povinnosti, tedy alespoň nějaká ohleduplnost nebo nějaké meze. Migranti zadržení v detenčním zařízení mají svoje práva přísně hlídaná ombudsmanem a různými nevládními organizacemi. Stát, tedy občané, mají jen povinnost platit ostrahu a obsluhu. Migrant nemá žádnou povinnost, nemusí znát jazyk, kterým by se domluvil, není možno od něj chtít nějakou práci, třeba pomoc při chodu zařízení apod., nemusí se přizpůsobit, prostě nemusí nic dělat a snahy zvnějšku může libovolně sabotovat, aniž by nesl zodpovědnost.

  Konzervativním principům neodpovídá téměř nic ze současné modernity. Národ vymírá a fyzicky degraduje, příroda je ničena, znečištění pokračuje, tradice jsou znevažovány, národní kultura už téměř neexistuje, jazyk se degraduje, úcta k historickým vzorům je znevažována. Spravedlnost není pro všechny. Lidská práva jsou pro jednotlivce. Práva rodin neexistují: rodinu lze libovolně rozložit; rodiče vloží nezanedbatelné prostředky do výchovy dětí, ale tyto děti potom svojí prací platí důchody nejen rodičům, ale i těm, kteří děti neměli a tyto prostředky ušetřili, nebo dalším příživníkům, kteří se o nic nezasloužili.

Deklarace Realistů

  Program by měl mít cíle, zřetelné a jasné. Deklarace Realistů obsahuje pravidlo 20/80, které není nic jiného než zajímavá metoda. Oddělení politické a hospodářské odpovědnosti už řeší ANO nějakou dobu, má k tomu všechny předpoklady a vidíme, jak lopotně postupuje kupředu. Nevím, co by v tom pan Robejšek tak zásadního změnil?

  Potom je tam zdrženlivost, což ve straně je jistě potřebné, ale jako program? Občané chtějí cíle, které by něco změnily v jejich prospěch, nezajímají je metodické pokyny uvnitř strany.

  Funkční demokracie je zbožné přání, které mají všichni, ale téměř všichni, jakmile se od nich chce práce v politických stranách, od ní okamžitě utečou (pokud z ní něco nemají). Místo, aby občané hromadně pracovali na programech v politických stranách a vyčistili je od špatných lidí a korupce, volí strany, které slibují referenda na každou věc, což není nic jiného než politika bez práce a zodpovědnosti (referendum je typická věc neodpovídající rovnováze pravomoci a odpovědnosti – obrovská pravomoc občanů rozhodovat a žádná osobní zodpovědnost za jejich rozhodnutí). Pan Robejšek snad změní naše lidi, kteří ztratili občanskou sounáležitost, pro svůj stát nic dělat nechtějí a jen remcají?

  Jen dvě věci v deklaraci jsou nějakým náznakem pokroku směrem ke konzervativnímu myšlení – národní zájmy a rodina.

  Národní zájmy jsou návratem k národnímu státu a popření současné politiky EU, která už začala s politikou rozplývání a vymazávání národů (multikulturalismus). Nechci ovšem předjímat všechny možné postoje, které v této oblasti mohou nastat. Každopádně je to pokrok v ideové oblasti. V praktické politice se ovšem setkáváme s hájením národních zájmů i u jiných politických subjektů, mnohé se k tomu vyjadřují mnohem hlasitěji.

  Rodina jako základ státu se stala už v této době rétorickým klišé bez obsahu. Rodina zaniká na základě dobové situace, nelze ji zachránit pouhým převedením prostředků. Opravdová záchrana vyžaduje mnoho podstatných opatření, která jdou proti stávajícím modernistickým tezím. Nevěřím, že pan Robejšek a jeho strana dokážou se postavit tak hluboko konzervativně proti paradigmatu, vždyť deklarovaná umírněnost a realita jim to ani nedovoluje.

  Budu samozřejmě velice příjemně překvapen, když moje skeptické poznámky nedojdou naplnění a Realisté opravdu něco podnětného přinesou.