Víra a věda ... co s tím?

Když Charles Darwin představil svou teorii, byl zesměšňován většinou tehdejších vědců. O století později čelí výsměchu ti, kdo věří ve stvoření.

Když jsem získával základní vzdělání, v hodinách přírodovědy a později i v jiných předmětech jsme se zabývali vznikem vesmíru, světa a života. Mé přesvědčení, že vše stvořil Bůh bylo konfrontováno s Velkým třeskem a Evoluční teorií. Většina spolužáků na to měla jasný názor a připadalo jim divné, že si myslím něco jiného.

Snažili jsme se vzájemně přesvědčit argumenty. Těch bylo víc než dost, horší to už bylo s jejich kvalitou a časem věnovaným zamýšlení se nad nimi. Argumenty jsem se snažil hledat i pro své ujištění, opět neúspěšně. Trvalo dlouho, než mi kamarád pomohl pochopit, že víra a věda si neprotiřečí, že jde v první řadě o diametrálně odlišné pohledy na realitu.

Věda používá pozorování a nachází zákonitosti, zabývá se zejména hmotou a energií a jejich projevy. Hledá nejjednodušší vysvětlení problému a vyhýbá se nadbytečnosti. Věda staví na tom, co je možné pozorovat a zopakovat v laboratorních podmínkách. Protože je možné pozorovat mutace a další způsoby změny genů, vědci dospěli k závěru, že se vše pravděpodobně postupně vyvinulo.

Oproti tomu, náboženství už v prvním kroku předpokládá existenci nadlidské bytosti (případně síly). Boha není možné pomocí vědy nejen potvrdit či vyvrátit, věda se Bohem nemůže zabývat. Stvoření má jako základní předpoklad existenci stvořitele, proto není vědeckou teorií, to ale neznamená, že je méněcenné.

Pokud věříte ve všemocného Boha z Bible, pak vám snad nepřijde zatěžko věřit, že umí i vybudovat svět za týden. Pokud žádného stvořitele neuznáváte, máte k dispozici vědecké vysvětlení. V obou případech můžete být spokojeni a nemusíte nic vyvracet. Nefackujte se argumenty, pokud tím vůbec něco dokážete, tak leda zkazit si náladu. Tolerujte různé názory, nesnažte se omlátit druhým o hlavu argumenty a nedělejte stejnou chybu jako já.