Nevím, jaké máte asociace k setkání s revizorem. Možná podobně nepříjemné jako k návštěvě exekutora nebo srážce s blbcem. Ale posledně, co jsem ve vlaku potkal revizora, to bylo pro mně přínosné setkání.
Spěchal jsem na vlak. Zbytek party už byl vevnitř se skupinovou jízdenkou. Proběhl jsem nádražím na nástupiště a nastoupil bez jízdenky. Chvilku poté, co se vlak rozjel, se ukázal revizor.
Požádal jsem ho o jízdenku a k mému překvapení mi poradil, jak ušetřit. Tedy, že ke skupinové slevě se dá dokoupit rozšíření o další osobu ... Takže jsem i přes poplatek za lístek ušetřil 30 Kč oproti tomu, kdybych si lístek koupil na nádraží, bez slevy.
Revizor nemá pochopení a vlídnost ve svém popisu práce. Přesto se občas najdou takoví, kteří se dovedou chovat pěkně a k viníkům aspoň lidsky. Člověk někdy ani sám netuší, že je černý pasažér, obzvlášť, když mu právě vyprší šalinkarta čili tramvajenka. Pokuta je dostatečným trestem i bez nevrlého chování revizora.
Přestože tato profese přitahuje spíše lidi, kteří se rádi chovají k lidem jako ke smetí, i světlé výjimky se najdou. Myslím si, že i profese revizora se dá provádět slušně a se ctí.
I když se asi nezbavíme snadno předsudků k revizorům, obzvlášť pokud jsme už nějakého nepříjemného potkali, těší mě, že ne každé setkání s revizorem musí být vedeno v nepřátelském duchu.
