Koloidní stříbro: Jste taky (š)moulové?

O koloidním stříbru se šíří spousta mýtů. Někteří lidé tvrdí, že je to přírodní antibiotikum. Mě zaujal příběh jedné paní, která koloidní stříbro denně užívala. A jak vidíte i na fotce, zanechalo to následky.

Rosemary Jacobs (2010)

Rosemary Jacobs se narodila v roce 1942 v New Yorku. Když jí bylo jedenáct, její máma se zmínila doktorovi, že je neustále nachlazená. Doktor diagnostikoval alergii a předepsal nosní kapky z koloidního stříbra. Ve čtrnácti s kamarádkami pomáhala v nemocnici jako dobrovolnice. Jedna ze sester si všimla, že má nějakou divnou barvu pleti.

„Že bereš ty kapky? Přestaň s tím!” Jiná sestra totiž také dříve užívala kapky a byla diagnostikována s nemocí zvanou argyrie. Rosemary ji má také, změnila jí barvu pleti na břidlicově šedou. Stříbro se ukládá pod kůži a nelze se ho zbavit. Závažné zdravotní problémy nepůsobí, ale ani neochrání před všemi nemocemi,, ve svých 44 letech měla Rosemary rakovinu prsu.

Dnes má Rosemary 70 let a už dvacet let se o nápravu barvy pleti nesnaží. Zkusila dermabrazi celé tváře, ta ale měla jen minimální efekt. Spoustu let se snažila nějak splynout s davem, ale dodnes se jí to nepovedlo. Okolní společnost si často myslí, že jde o nakažlivou nemoc a takového člověka se straní.

Rosemary také zkoumala, kde se vůbec tvrzení, že koloidní stříbro léčí, vzalo. Tvrdí, že šarlatán cituje šarlatána, a díky starším šarlatánům to získává dojem věrohodnosti. K tomu se přidají mýty, šířící se mezi populací – koloidní stříbro bylo dosud v ryze pozitivním světle i na blogu iDnes.

Nejsem velký fanda farmaceutických firem, ale ani konspiračních teorií. Zkuste použít zdravý rozum: Je na elektrolyzovaném stříbru něco přírodního, a na jeho užívání jakoukoli formou? Pokud máte přesto důvod věřit v jeho léčebné účinky, dávejte pozor na změnu barvy pleti, ať nejste nakonec šmoulově modří jako Paul Karason, o kterém psali i na iDnes.

Pokud umíte dobře anglicky sami, nebo někdo z vašich známých, přečtěte si v originále:
Příběh Rosemary - oficiální webové stránky Rosemary Jacobs.
Případně si aspoň prohlédněte fotky.