Kolektivní vina, nebo obyčejný rasismus?

Máme rostoucí trend požadovat omluvu od lidí, kteří osobně neudělali nic, za co by omluvu dlužili. Populistické přesvědčení, že někdo spáchal hřích už tím, že se narodil, se v jiném hávu stává hlavním proudem.

A kdo se málo kaje za to, co spáchali jiní, tomu se dostane spravedlivé odplaty. Spravedlivě si bude přinejmenším sám připadat žalobce, soudce a vykonavatel rozsudku v jedné osobě. A dost možná bude přizvukovat i spousta kolemjdoucích.

V některých západních zemích se musí člověk takřka povinně kát za světlou barvu pleti. Bez ohledu na postoj jeho předků k otrokářství. Ať už jeho předkové byli kolonisté nebo utíkali ze země pod krutovládou velmoci. A ať už jim „privilegium” bílé barvy pleti přineslo bohatství, nebo jen označení „bílá špína”. Je třeba kát se, případně i líbat boty těch, jejichž předkům lidé světlé barvy pleti kdysi ublížili.

Ve světle nedávných událostí je na místě ruskou invazi odsoudit bez ohledu na to, co jí předcházelo. Pokud je někdo sympatizant vlády Ruské federace či přímo Putina, nese spoluvinu na invazi, ať už je Rus nebo nikoli. Pokud pouze označí situaci na Ukrajině za nešťastnou a invazi přímo neodsoudí, tak tím svou vinu nijak nesmyje.

Ovšem samozvaní vykonavatelé spravedlnosti mají jiné měřítko. Chtějí od lidí požadovat omluvu už za to, že se narodili jako Rusové. A musí je za jejich kolektivní vinu potrestat i pokud se za tento svůj „prohřešek” omluví – tím, že je odmítnou vyučovat, nebo je vyhodí z práce. Ba možná jim způsobí i újmu na majetku či na zdraví …

Na území Ukrajiny (včetně Ruskem anektovaného území) je devět milionů obyvatel Ruské národnosti. Kdyby k nim Ukrajinci byli stejně nesmiřitelní jako tito samozvaní soudci, celý jih a východ země by už dávno byl v plamenech občanské války. Místo toho máme jen pochybné separatisty v Luhanské a Doněcké oblasti.

Aplikaci kolektivní viny hraničící s rasismem vůči všem Rusům si může dovolit pouze člověk, který má nejen omezené znalosti (a zkušenosti s Rusy), ale sám je omezený.