Kdysi jsem narazil na citát: „Kdo není levičákem (případně komunistou) ve dvaceti, nemá srdce, kdo jím je ve čtyřiceti, nemá rozum.” Uvažuju tedy ‐ opravdu v naší nemají mladí lidé srdce a staří lidé rozum?
Nolan's chart z en.wikipedia.org, přeloženo, upraveno.
Označení pravice a levice je vcelku vágní. Svůj prapůvod má v období po Francouzské revoluci. V generálních stavech zasedali napravo aristokraté, kteří chtěli zpět monarchii; nalevo příznivci změn. Význam označení se neustále posouvá podle dostupných sociálních vrstev.
Podobné, ale slabší pnutí vzniká zcela přirozeně mezi generacemi (často ale s požehnáním politiků). Mladým klukům svět otců nepřipadá ideální a chtějí změny. Pak zestárnou a začnou se změn spíše obávat (přerod ze soucitného na rozumného?). Až bude starým dědou, svět už bude někde, kde ho mít nechtěl (za našich mladých let bejvávalo dobře).
Podle prapůvodní definice by mladí lidé měli být levičáci a starší lidé pravičáci. Ve spoustě zemí pravice chrání dlouholetou tradici, levice liberálnější postoje. U nás ale téměř na půl století tradici zastínily totalitní režimy. Máme proto některé věci úplně převrácené oproti západní Evropě, z hlediska touhy po změnách je vlastně levice pravicí a naopak. Snad i proto tu máme tolik bezcitných a nerozumných.
Hlavně je ale nutné si uvědomit, že politika už dávno není jen pravolevá, stejně jako svět není jen černobílý. Vzniklo několik různých spekter, mně se vcelku líbí Nolanův graf. Ten rozlišuje dvě svobody, osobní a ekonomickou, což nám dává aspoň plochu, když ještě ne prostor. Neřekl bych, že jsou u nás strany vzorně uspořádany jen na té čárkované ose.
Proto prosím, před přechodem k nové vládě se nedívej jen doprava, doleva a pak ještě jednou doprava. Podívej se vzhůru na modré nebe plné svobody (a uvolněných mravů). Dolů do žaláře, kde je pořádek (i svobodu už vymetli ven). Dozadu, co je už za tebou a pak vykroč vpřed k volební urně spolu s ostatními rozhodnout, kudy povede cesta další čtyři roky.
