Plast prý obsahuje dioxiny, tvrdí anonym v řetězovém e-mailu. Při snaze vyvrátit to jako nesmysl jsem na webu Harvardské univerzity našel dobře zpracovaný materiál pro širší veřejnost, který popisuje rizika plastových obalů.
Pro dioxiny v plastu není smysluplný důvod. Omylem by se do něj taky dostat neměly, vznikají například při hoření plastu. Používají se ale změkčovadla a ta jsou také nebezpečná. V živých organismech působí jako endokrinní disruptory, tedy ovlivňují hormonální rovnováhu. Změkčovadla mohou z plastu unikat, zdravotnické komory a jiné příslušné orgány si toho jsou vědomy a provádějí kontroly. Obaly a nádoby by tedy měly být bezpečné při zamýšleném využití.
Není ale plast jako plast, a v následujících obalech je lepší si jídlo neohřívat:
- Obaly od zmrzliny apod. neslouží k ohřevu a netestují se na teplotní odolnost.
- Obaly na jedno použití mají opravdu sloužit jen na jedno použití.
- Z opotřebené a poškozené nádoby unikají změkčovadla snáze. Kovovým příborem plastové nádoby snadno poškrábete.
- Plastové fólie se mohou se i roztéct a sáčky také neslouží k ohřevu.
- Uzavřené krabičky, ze kterých nemůže unikat pára, mohou být natlakované a přesáhnout teplotu 100 °C. S takovými teplotami se také úplně nepočítalo.
Pokud vynecháte podobné kutilství, mělo by vaše zdraví být v bezpečí. Já ale stejně dávám přednost sklu a keramice. Před dvěma lety jsem rodiče přesvědčil, aby koupili několik zavíracích skleněných misek, když byly v obchoďáku slevněné jako odměna za nasbírané body. Jen víko je plastové, ale přichází do kontaktu s jídlem velmi málo. Ze skleněné misky se dá jíst téměř stejně komfortně jako z hlubokého talířku. Navíc se snáze myje i bez saponátů, a při větší tloušťce skla i něco vydrží.
Tak jsem se díky hoaxu opět dozvěděl něco nového, a vy, pokud jste dočetli až sem, také. Zdá se, že hoaxy mohou být užitečné – pokud se člověk místo jejich dalšího šíření zamyslí.
(Odkaz na zdroj byl původně v perexu, ale nějak se nezobrazil, tak jej nabízím zde.)
