Jaká je přidaná hodnota vlastnictví?

Otázka vlastnictví odedávna vytvářela spoustu konfliktů. Zákony se liší země od země. Lidé mají odlišné pohledy na to, co je v pořádku vlastnit. Lidé často nesouhlasí se zákony a více či méně je porušují. Vzniká spousta nepokoje, když se lidé nejsou schopni dohodnout, co komu patří.

Postoj k vlastnictví se vyvíjel mnoho let a doznával spousty změn. V některých zemích byl obchod s otroky zcela legitimní v době středověku a novověku. V našich končinách se sice neobchodovalo s lidmi, šlechta ale de facto vlastnila nevolníky. Kultury živící se zemědělstvím měly naprosto odlišný pohled na vlastnictví pozemku než lovci, pastevci, nebo třeba nájezdníci.

Vlastnictví bylo zprvu věcí práva silnějšího a rodových zvyklostí. Díky zákonům se z něj stalo právo vymahatelné i jinou mocí, než svou vlastní. Majetek vždy nabýval konkrétní podoby. Dnes je možné vlastnit různé bizarnosti. Potištěný papírek reprezentující jednu miliontinu prosperující firmy. Elektronický záznam v bance reprezentující kupní sílu. Patent na rozum, monopol na kopírování písně, ...

Není už zjevné, co komu patří. Dříve lidé věděli, že je vše královo. Poslední dobou se množí teorie na téma, že FED způsobil recesi v USA a zbídačil Ameriku. A že z toho profituje několik málo rodin. Zdá se, že vlastnictví je konstrukt, který často prospívá privilegované menšině a většinu lidí spíš zotročuje, než aby jí pomáhal. Kladem zůstává, že udržuje ekonomiku v chodu a umožňuje tak efektivnější drancování přírody.

Ačkoli je člověku (ba i zvířeti) přirozené přivlastňovat si věci, myslím si, že se z vlastnictví stala mnohem masovější posedlost, než kdy dříve. Dokonce se podle majetku posuzuje i kvalita člověka a jeho přínos společnosti. Jiné hodnoty jako pravda, láska, čest a moudrost, se vytrácejí nebo jsou zesměšňovány. Nejen politici, ale i my ostatní jsme často prostituty, kteří pro peníze udělají leccos. A i pokud ne, určitě bychom rádi měli o pět peněz víc ...