Situace snad nemůže být horší. Akademici z celé západní civilizace varují před katastrofou a univerzitní kampusy se aktivizují. Zánik naší civilizace zdá se být nevyhnutelným.
Rusko-Ukrajinská válka nadále trvá. Nápor Rusů neslábne navzdory velkým ztrátám na materiálu i personálu. Slábne jen zájem a podpora západních zemí, takže tohle asi nebude to „podstatné téma“ pro univerzity. Co jiného se děje na světě?
Než se z občanských válek v Sýrii i Jemenu staly méně intenzivní konflikty, v Jemenu zemřelo kolem 400 tisíc lidí, z toho 60 % zabil hlad a cholera (či jiné nemoci). V Sýrii je asi 600 tisíc obětí, z toho polovina civilisté. Pásmo na severu Sýrie navíc okupuje Turecko s pomocí syrských opozičních sil. To vede k útlaku Kurdů a Alavitů, čímž ale kampusy nežijí.
V Číně praská bublina v realitním sektoru, země se uzavírá se vůči západu a vyhrožování Tchaj-wanu může mít dopady i na celý svět. Krom toho probíhá přinejmenším kulturní genocida Ujgurů. A etnické čistky před čtvrt rokem spáchal i Ázerbájdžán v Náhorním Karabachu, odkud odsunul sto tisíc Arménů. Studenti mlčí.
Tak o čem, že to bouří všechny ty studentské organizace?
Izraelské civilní cíle byly v říjnu napadeny Hamásem. U těchto masakrů už přihořívá: Strašné totiž je, že nezřídka ani postgraduální studium a procestování spousty zemí světa nestačí k poznání světa a porozumění jemu. Ze škol se pak ozývají antisemitská hesla na protestech proti izraelské vojenské odpovědi – ve válce, kterou rozpoutal Hamás.
Nová forma marxismu před více než dvaceti lety zapustila kořeny na univerzitách a dnes se šíří jako rakovina, která už metastázuje. Studium na prestižních západních univerzitách z vás (dost možná) neudělá lidi s rozhledem, ale vymyje vám mozky, pokřiví vaše vnímání reality a přivodí vám ideologickou horlivost, ba i zaslepenost.
Kdyby studenti zavítali na proslulý brazilský psy-trance hudební festival, který se žel letos poprvé konal v Negevské poušti, mohli si spolu s dalšími sekulárními, pacifistickými a liberálními lidmi užívat elektronickou hudbu a pak být zastřeleni nebo uneseni ozbrojenci Hamásu. Místo toho horlí za práva Arabů z pásma Gazy (kteří Hamás v roce 2006 zvolili a dosud jej podporují).
Proč jim tolik leží na srdci osud Palestinců, zatímco ostatním výše zmíněným národům takovou váhu nepřikládají? Domnívám se, že ani studovaný mozek západního (pseudo-)intelektuála není imunní vůči silně emotivnímu narativu. Ba naopak je snad i náchylnější, díky tomu „správnému“ ideologickému podhoubí.
Je strašné, co se stalo se systémem vzdělávání v Severní Americe i západní Evropě. Snad se z toho naše civilizace ještě dokáže zotavit. Generace Z prý vypadá nadějně.
