Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. (Lukáš 9,32)
Většinu toho, co prožil Ježíš na „hoře proměnění“ Petr, Jakub a Jan prospali. Svědčí to o tom, že být učedníkem Ježíše Krista nebylo snadné. Měl nabitý program a času na odpočinek nebylo mnoho. Často, když učedníci spali, on byl někde v ústranní, aby mohl rozmlouvat s nebeským otcem.
Zatímco Ježíš rozmlouvá s Mojžíšem a Eliášem, Petr, Jan a Jakub spí. Neslyší nic z toho, co si ti tři povídají. Probouzejí se až v okamžiku, když vše končí. Mohli vidět a hlavně slyšet něco výjimečného, ale oni o to přišli, protože všichni tři usnuli.
Ne, nemám vůbec v plánu je teď kritizovat. Sám dobře vím, jak je někdy těžké udržet oči. Navíc, ti tři věděli, že se jejich mistr bude na hoře opět dlouho modlit, a tak si mohli říkat, že když si dají „dvacet“, nic jim neuteče. Jenže tentokrát bylo vše jinak a oni zaspali důležitý rozhovor svého mistra.
Už jste někdy zaspali něco důležitého? Už vám někdy uteklo něco, co vás pak mrzelo? Já často lituji, že jsem v době, kdy byli mí synové malí, dával přednost práci před časem s nimi. Mohl jsem se radovat z toho jak rostou, jenže já měl pocit nenahraditelnosti, jak to otcové často mívají, a pak jsem najednou zjistil, že mám dospělé syny.
Kdysi jsem se těm třem učedníkům divil, jak mohli v tak výjimečné chvíli usnout. Dnes už se nedivím a ani je nesoudím. Vím, že bych tím odsoudil i sám sebe. Raději prosím Boha, aby mi pomáhal správně využívat čas – spát v době, která je k tomu určená a bdít, když to potřebuji já nebo někdo v mém okolí.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
