Motýl

Jsem v Moskvě. Jsem tam, kde je mi dobře, obklopena lidmi, kteří mi dávají prostor pro mé bláznovství. Vždyt oni sami také potřebují tento důležitý prostor, aby mohli vyjádřit a transformovat to, co v nich stále roste a vybublává

X+

Dnešní večer je něčím zvláštní. Nikdo nesplnil své plány a předsevzetí. Každý je zamyšlen, chce si odpočinout od shonu, práce a dalších povinností. Je tu totiž něco kolem nás, tajuplná magická atmosféra. Vzduch je jí prosycen. Možná by se i dala uzavřít do krabiček a v jiných, ne tak energetických chvílích, krabičky otevírat.

Chci vše procítit, prozkoumat. Chodím bytem, dívám se z okna, na oblohu, do jiných oken, na červené komíny, na stromy. Co je to? Co je to? Je to vidět? Kde?... Měla bych jít na trénink. Nemohu. Zůstávám doma, oči doširoka otevřené. Chodím bytem, pomalu, celým tělem nasávám tu vzácnou chvíli. Aha! Už to mám! Jsem - motýl! To je pravý pocit k tomuto večeru.

"Dáš si s námi kuře?" ptají se mne kamarádi. "Jééé, kuře! Velmi ráda ... ale ... dnes ne. Víte ... jsem dnes motýl. A motýli ... oni totiž ... motýli totiž kuřata nejedí." Všichni se usmívají, chápou (možná to, co já ne...).