Miluji askezi

Když nežiji dostatečně asketicky, vyskáčou mi na duši pupínky a stáhnu se jako sušená švestka do sebe. Askezi přímo miluji, jsem jí posedlá. A co že je na ní tolik úchvatné?

No přeci to, že konečné naplnění askeze vede k jejímu porušení, tedy k požitku. Stejně jako se v indické hudbě hráči na tabla učí přesné rytmy a pravidla, která nakonec překračují, překračuji i já hranice své askeze. Velmi ráda a často. Je to, myslím, známkou vyspělosti mé techniky.

Jak úchvatné je totiž vykašlat se na práci a strávit divoký týden na břehu romantického jezera, při západu slunce otevřít láhev vína a jíst každou půlnoc veliké kuře přímo ve vyhřáté posteli!

Dodržování askeze má navíc jednu velikou a praktickou výhodu. Je výrazně ekonomické! Podívejme se na pár příkladů: Pár doušků vína vydá za celou láhev. Jedno kuřecí stehýnko za celé kuře. Teplé vlněné ponožky navodí pocit vyhřáté postele. Jedna noc lásky je jako jeden týden. Večerní pohled na louži před domem se rovná pohledu na jezero se západem slunce.

Takže teď ani nevím, jestli jsem před chvílí snědla celé kuře anebo jenom nožičku. A je to možná trochu jedno, protože hlavní je ne kolik, ale co si z toho všeho odneseme. Hola, hola, tak je to askeze nebo ne?