Jak bydlíme v Moskvě

Bydlím v jednom bytě se dvěma ruskými muži. Každý  máme jednu místnost a zatím se nám spolu žije velmi dobře.

Vitalijovi je čtyřicet. Rozhodl se, že chce žít trochu kulturněji. Výsledkem je celkem slušně zařízený pokoj s umytými okny, velikou postelí, černými závěsy a topením natřeným načerno. V rohu jeho pokoje stojí u okna fíkus, o který se nikdo dlouhou dobu nepostaral. Je to jediná rostlina v bytě.

Včera jsme nad fíkusem diskutovali, zdali je to žena nebo muž. Vitalij fíkusu jemně otíral prach z listů a zastřihával odumřelé větvičky. Já s Danielem jsme postávali poblíž, sledovali jeho počínání a vše komentovali. Podle mne je fíkus žena, je to indická bohyně přeměněná v rostlinu. Kluci s tím částečně nesouhlasili, neboť zelená barva jim k ženství moc nesedne.

I já se snažím žít v přijatelných podmínkách a v rámci možností upravuji svůj pokojíček. Topení jsem natřela ve stylu zebry. U něj stojí černý stůl s červenými nožkami. Poličky a stěny jsou bílé. K tomu mám zrovna náladu, kdy doma nosím oblečky ve stylu leoparda a myslím, že s nábytkem k sobě opravdu ladíme. Je to taková ruská Afrika. Můj věk, i když jsem žena a mohla bych tuto informaci ponechat pro sebe, je třicet jedna let.

Danielovi je třicet dva. Je majitelem bytu, ve kterém bydlíme. Žije teď převráceným životem. Chodí spát v šest ráno a vstává večer. Není to kvůli práci ale proto, že zrovna takhle mu to nyní „vyhovuje“. Nedávno si z internetu stáhl počítačovou hru a tak několik nocí strávil v německé ponorce, která potápěla anglické lodě. Zvažovali jsme samozřejmě možnost, že hra není virtuální, ale reálná... Reálná asi není, nikde ve zprávách jsem nečetla, že by bylo potopeno tolik lodí, kolik jich za poslední týden potopil Daniel.

Když Daniel viděl naší urputnou snahu o zvelebení našeho životního prostoru, chopil se díla a natřel svůj radiátor barvou bílou! A tak skončilo období „červených radiátorů“ a přišlo období „radiátorů černobílých“.