Jsou hodnoty, které se dají spočítat v peněžních prostředcích a výši zisku. Jsou hodnoty, u kterých to není možné. Jako jsou přátelství a čest. A tohle teď balancujeme v našich smlouvách s Čínou.
Svých přátel si velice vážím. Už za to, že ve mně vidí hodnoty, pro které jim za přátelství stojím. A to platí i naopak. A tak nějak to myslím platí i pro další obyvatele naší česko-moravsko-slezské země. Je známé, že pro přátele uděláme víc než pro zaměstnavatele. Neříkám, že je to vždycky správné – ale je to tak. Tolik pro nás přátelství znamená.
Jedna z věcí, které si na svých přátelích opravdu vážím, je to, že tolerují jak mé názory, tak i fakt, že jiní z mých přátel mají názory přímo opačné než oni. Vím, že spřátelování mých přátel by asi nefungovalo – kdybych je k sobě pustila, ohlodali by se na kost. Ale vědí o sobě a nedělají na mě nátlak, že pokud „druhou stranu“ nezruším, už nebudeme kamarádi.
Když Václav Havel pozval na návštěvu dalajlámu a rychle se spřátelili, většina z nás se nadýmala jako pávi, jak jsme důležití a jak nás ve světě berou vážně. Dalajláma se tak stal i oblíbeným přítelem naší země. Když jsme začali komunikovat s Tchaj-wanem, jasně jsme dávali najevo, že jsme vždycky na straně malých států, které chtějí spolknout velmoci, protože sami víme, jaké to je, a že jsme jeho přátelé.
A teď na tahle přátelství strašně rychle zapomínáme.
Nevyčítám nám, že chceme rozvíjet vztahy s Čínskou lidovou republikou, i když jde pořád o nebezpečnou diktaturu. Myslím si, že k liberalizaci režimů dojde spíše při prohloubení vzájemné komunikace než při jejich izolaci. Ale vyčítám nám, že to děláme na úkor přátelství s těmi „slabšími“. A v případě dalajlámy určitě i s těmi lidsky „lepšími“ (protože dobro a zlo existuje i v tržní ekonomice – bylo tu před ní a bude tu i po ní).
Pokud Čína považuje spolupráci s EU a Českem za užitečnou, měla by vědět, že máme své dávné přátele, kteří našimi přáteli v každém případě zůstanou. Pokud se jich teď vzdáme, zradíme pak jistě kdykoli i kohokoli jiného. A pak nebude divu, když už žádné přátele jako země nebudeme mít. Kdo by se chtěl přátelit s někým tak náladovým, nespolehlivým a zrádným?
Čína by tohle jistě pochopila, když tak volá po „hodnotách“. A když nepochopila, těžko by mohla být přítelem.
Přátelství je totiž založené na rovnoprávnosti. Pokud takové není, je to vazalský vztah.
