Do voleb zbývá jen pár dní, a já si s hrůzou uvědomila, že jsem letos ještě neabsolvovala své rituální kolečko: vytlouct z politiků co nejvíce suvenýrů. Volební letáky mám všechny, ty mi chodí do schránky, ale přece se nepřipravím o všechny ty tužky, mince do nákupních košíků a další věci nezbytné pro život!
Hned na dosah je stánek ODS. Tak rychle šup tam! Dostávám tašku. Rychle skenuji její obsah. Letáky... Tužka! Náramek barvy tyrkysové... Pěkný, ale nešlo by ho nosit. Ve vzedmutých politických emocích by se na mě část lidí na veřejnosti vrhala, aby mi sdělila, že taky budou volit ODS, další část by mě fyzicky napadala a zbytek by na mě vrhal chmurné, souhlasné nebo nesouhlasné pohledy. Ne ne, zlatá anonymita! Mají ale u mě velké mínus: nemají tam mé oblíbené plastové mince do nákupních vozíků.
Tak šup k ČSSD. Fasuju růžičky. Prima, růžičky já ráda. Trochu píchají, tak je balím do letáků s negativní kampaní. Je tam taky příručka, jak si poradit na úřadech. Mé srdce plesá, to je můj notorický problém. Nakukuji do ní v metru. Při výstupu jsem již nepříčetná – potřebovala bych příručku k příručce, téhle úřední hantýrce fakt nerozumím. Radši se uchýlím k Internetu, příteli prostých uživatelů. Taky je tu pár dývek na téma, jak si mám rozcvičit záda. No, to potřebuju – ale teď to vlastně dělám tímhle během od kampaně ke kampani.
Tamhle je Topka. Honem pryč!!! Ti by mi cpali složenky... A Bůh ví, jestli by mě nezkusili rovnou zkásnout! Občanko, zaplaťte nám tu státní dluh, a za to nás smíte volit!!! Mizím...
Vévéčka mi dávají jen letáky. Buď jim suvenýry došly, nebo chtějí lidi přesvědčovat jen hesly. To by je v jistém smyslu šlechtilo (i když k heslům jsem snad již od narození dost podezřívavá). Ale jako účastnice tržní ekonomiky si říkám, nepodceňují náhodou péči o zákazníky?
Zelené nikde nevidím, ale jdu kolem plakátu s Ondřejem Liškou. Tváří se starostlivě, asi jim došly suvenýry. Zelená tužka by se ale hodila... Za rohem mají kancelář, že bych tam zazvonila a řekla si o ni? Ne ne, takhle rozmazlovat je nebudu, prodejce má přeci chodit za zákazníkem, a ne naopak!
Lidovce taky nevidím, asi mají kampaň někde na venkově. Škoda... Kdysi jsem od nich dostala cukříky... a ty by se teď hodily, když za chvíli už nebudeme smět vyrábět český cukr a cukr tak podraží. Udělala bych si zásobku na pár let...
Tak to by bylo, kolečko je celé. Komunisty nahánět nemusím, o to už se postaral náš rodinný klan. Když šli mí rodiče na 1. máje na procházku do parku, dostali červenou tužku. Nerada, ale podle pravdy musím přiznat, že píše líp než ta modrá.
PS Když jsem pak šla na poštu, stála tam ve frontě paní ve středních letech s taškou ODS, ze které čouhala sociálně demokratická růžička. Aspoň v duchu jsem ji pozdravila, buď zdráva, ó sestro! To je ten správný přístup. Dostat z politiků, co se dá. Stejně to všechno platí z našich daní.
