Znáte to. Modré nebe, první jarní sluníčko konečně rozpustilo poslední ošklivé šedivé závěje, hlína má teplý hnědozelený odstín a už v ní klíčí všechna tráva, která co nevidět začne rašit, sněženky, krokusy etc etc. Navíc přímo proti horizontu ztepilá bílá břízka s něžnými jehnědy.
A já se otočím a zdrhám, seč mi síly stačí, neb jsem alergik.
Alergií jsou samozřejmě nespočetné druhy, a spousta se jich ještě objeví, neb dosud nebyly diagnostikovány. Ale jedna alergie se nám dnes rýsuje velmi zřetelně - alergie na politiku - a politiky.
Abychom coby obyvatelé české kotliny nebyli zase příliš hrdí na svou výlučnost, musím přiznat, že moje anglická šéfová nám nad kávou pobaveně četla britský průzkum na nejvíce a nejméně důvěryhodné instituce a profese. V obou případech byli poslední politické strany a politici. Takže, jak se zdá, je to dnes v Evropě docela typický jev.
Problém je, že proti pylům existuje většinou nějaká obrana. Ne vždy úplně působí, ale snaha tu je. Ale co polykat nebo kapat do očí nebo si stříkat do nosu nebo do krku proti politice? Je sice pravda, že když se pořádně nadopuju proti těm svým pylům, jsem tak ospalá a malátná, že je mi i politika ukradená! Jako vedlejší účinek dobré. Ale léky by přeci měly působit adresně!
Alergici mají jednoduchou strategii: pokud možno se vyhýbat vysoké koncentraci alegrenů. Jsem-li alergická na psy nebo kočky, nemívám je doma (leda že je tak strašně miluju, že mi to za ty záněty očí, nosu, krku a čeho všeho stojí). Ale jak se vyhnout politickým alergenům?
Byla by to tvrdá kůra: zakázat číst noviny, pouštět televizi (třeba by se dalo odhlasovat, že politika smí být v TV až po 22. hodině?), zakázat Internet (popřípadě vyfiltrovat politiku tak, jako se blokují stránky s pornografií) - a nechodit do hospody, protože politika jako téma tam taky vždycky padne! Takže nejlépe ta stará metoda všech, kdo měli dost mělkosti současné společnosti a chtěli se věnovat hlubším hodnotám: šup do lesa a poustevničit! No, ale to nikdy nebylo pro všechny - mnozí přitom totiž zjistili, že ze všeho nejvíc jsou alergičtí sami na sebe, a prchli zpět mezi lidi.
Ale my jsme skoro všichni homo politicus, tak jak to nejlíp řešit na úrovni společnosti? Asi jsme to prošvihli:mohli jsme spustit volební antikampaň, nevolte toho a toho, JE TO NEBEZPEČNÝ ALERGEN!
A mohli jsme hledat spojence s přirozeným koaličním potenciálem - jako třeba Kroužkujte ty dole, s těmi bychom se určitě shodli na spoustě témat...
No, ale pozdě, jako vždycky, volby už běží, a i já doufám, že se nebudou hned tak opakovat. Jsem už z těch kampaní opravdu hin, a z každého dalšího plakátu mě bolí ještě víc mé jarními pyly nateklé oči.
Takhle můžu jen na alergiky - spolutrpitele apelovat, aby nevolili ty politiky, na které jsou alergičtí.
Ale to by žádný alergik stejně nikdy neudělal. Ledaže by se hooodně přejedl Zyrtecu nebo Xyzalu.
