Může Panna Marie předávat skutečné vzkazy?

Z tradiční křesťanské nauky je mi nejbližší postava láskyplné Panny Marie. A z té gnostické pak Máří Magdaléna. Žena, která pro Ježíše znamenala víc, než církev dovolila, aby vešlo ve známost.

Možná vstupuji na tenký led, ale zkusím to popsat, jak to s tím křesťanstvím mám. Na hranici mě už dnes nikdo nepošle. A navíc má dnes Magdaléna svátek. Tak se my ženy "hříšné" můžeme ozvat třeba ještě hlasitěji.

Vychovávali mě v duchu ateismu, ve škole nám říkali, že jsou to bludy. Všechny ty postavy z Bible. Tak jsem tuto věrouku částečně přijala, ale zároveň si říkala, že i ta komunistická idea je bludem. Známe přeci lidi. A navíc naši vychovatelé nebyli už v 70. letech zrovna přesvědčiví. Až později jsem se dozvěděla o Pražském jaru, jak to mnohými tenkrát zamávalo. Tak už jen "povinně" odříkávali ty fráze. 

Pak přišel zvrat, onen listopad roku 1989, kdy se začalo mnohé měnit. A na scéně se více objevovalo  jak tradiční náboženství, tak i různé alternativní nauky a duchovní směry. Najednou bylo všechno možné, můžeš si věřit, čemu chceš. Někteří věrozvěsti se sice brzy odhalili, že jsou to opět jen lidé, se svými slabostmi a neřestmi, ale to je život. Dnes už nikomu nic nezazlívám.

A pátrám dál po pravdě. Jak to skutečně bylo? A existuje Panna Marie, Královna nebes?

Přitahují mě příběhy o zjeveních, i když ateisticky dávám přednost myšlence, že se jedná o pouhý psychický stav. Kdo hodně věří, může i vidět.

Ráda navštěvuji mariánská poutní místa. Je mi tu hezky. Určitě lépe než třeba v supermarketu nebo na rušné ulici velkoměsta. Možná je to tou přírodou a zároveň zvláštní atmosférou, kterou spoluvytvářejí  lidé, kteří přicházejí s pokorou i důvěrou. A třeba tu opravdu nějaká skutečná ženská duchovní síla působí. V celém našem světě.

Zrovna předevčírem jsem dostala od jedné skutečné (fyzicky) a zároveň neznámé Marie vzkaz. Našla jsem pohlednici s květinami adresovanou Vlastičce s přáním k narozeninám. Podepsána Marie, vzkaz vložen do knihy o ženách, kniha vložena mezi další knihy na veřejném místě, a mnou ve volné chvíli vybrána a otevřena. Čtu ten vzkaz a nevím, je-li to pozdrav odkudsi zeshora, jistá forma povzbuzení na mé cestě anebo si to spíš hlavně přeji, aby tomu tak bylo? Aby nad námi bděla ta krásná a láskyplná žena, která může činit zázraky v našich pozemských životech.

A mnohdy nad námi i pláče, jak to tu vedeme.

Píši teď docela spontánně a budu ráda i za pohledy Vás, čtenářů, na toto téma.