Deník paní Viewegho Fišrové

Na návštěvě u mé mámy jsem objevila knihu Další báječný rok. Slavný spisovatel popisuje formou deníku téměř každý den roku 2010. Ještě netušíc, co zásadního se mu brzy poté přihodí. Dopsal Biomanželku, do kin jde Román pro muže.

Spisovatelovo manželství sice funguje, ale zároveň se manželé od sebe vzdalují. A to díky příklonu k iracionalitě a zároveň velké akčnosti paní Vieweghové. Pan Viewegh by si přál něco jiného. Být středem její pozornosti, což se neděje. Popsáno právě v románu Biomanželka.

Jak se má bývalá paní bývalá Vieweghová s dětmi nyní, netuším, předpokládám tedy, že dobře. Jsem totiž taky trochu "biomanželka". Manžela jsem ovšem nikdy nijak zvlášť nehýčkala, takže si nemá teď po letech ani po čem stýskat. I tak spolu máme hezký vztah.

Teď můj muž hraje s kamarádem tenis, je mu 54, takže vlastně s panem Vieweghem podobný věk. Já tu sedím v oblíbeném houpacím křesle, kde si ťukám svůj deníček právě ve stylu populárního spisovatele, který prý už tolik populární není. To se stává.

Nedávno jsem ho osobně potkala, když jsem vystupovala z vlaku, měli jsme podobné kufry na kolečkách.

Sobota 8. července

Ráno jedu vlakem do Klášterce nad Ohří, nejdřív do kanceláře, abych napsala tiskovou zprávu o výstavě Vladimíra Kiseljova, na vernisáži se totiž objevila opravdová novinářka (to se stává málokdy) a tak je tu šance, že vyjde pěkný článek. Jen dodat kvalitní podklady.

Zdravím se s naší brigádnicí a ptám se jí, co říká na umělcovo obrazy. "Zaujalo mě to," povídá. Na výstavy výtvarného umění běžně nechodí, je velmi mladá, možná je to i jeden z jejích prvních zážitků tohoto druhu.

Dám dohromady tiskovou zprávu a spěchám na zámek. Tady začíná komentovaná prohlídka výstavy houslí, viol a smyčců se sbírky Jaroslava Svěceného. Poslouchám jeho povídání, líbí se mi to. Dělám si poznámky, fotím. Má velmi pěknou melodii hlasu. 

Večer přijíždí manžel z cyklovýletu, nabízí kvalitní veltlínské zelené z moravského sklípku. Být aspoň trochu znalcem, napíšu přesně z které oblasti, ale nejsem Viewegh. Piju to, co mi kdo nabídne.

Neděle 9. července

Stahuji fotky, čtu si, píšu. Docela mi to jde a tak se nechci zdržovat vařením oběda. Jsem totiž docela mizerná hospodyňka. Tak jedeme s mužem a synem do Globusu, každý si vybereme na co máme chuť. Klukům to nevadí, aspoň se pořádně najedí. 

Psa Bublinu už brzy předáme jeho majitelce, hlídání je pomalu u konce. Fenka je to přítulná a vděčná.

Mě ale k soužití se zvířaty stačí kočka. Příliš toho nevyžaduje, jen nakrmit a občas podrbat. Mám ráda kočičí slastné vrnění.

Odpoledne vytáhnu muže na výlet do Spořic. V kostele sv. Bartoloměje tu má výstavu Marie Svobodová, kterou mám moc ráda. Maluje koně i svaté, o tom jsem tu už psala.

Pondělí 10. července

Můj muž má ještě den dovolené, tak jedu do práce místní hromadnou dopravou. Nejdřív se ale ještě stihneme pomilovat. Jen taková fajn rychlovka. 

Ještě předtím stihnu na facebook nahrát fotky z výstavy paní Svobodové. Napíšu pak o tom na stránku Proměňujeme Sudety.

V práci ťukám články do našich novin, docela mi to i jde. A těší, mám totiž zajímavá témata. Akorát vhod přichází krajan z Německa, píšu zrovna o česko německých vztazích.

Další milou návštěvou je herec, dabér a moderátor Mario Kubec s manželkou (pravděpodobně) a dcerou. Protože vím, že hraje ve hře Hovory s Bohem, tak ho hned vtáhnu na naší výstavu. Prohlíží si Kiseljovovy obrazy a je překvapen. Mám radost. Dělám foto a posílám je Vláďovi, ať má taky radost. Dělat si vzájemně radost je přeci božské.

Přicházejí i další lidé, jeden člověk mi například tvrdí, že má doma rytinu od Cranacha. Když prý tu máme tu galerii. Má to napsané na papírku. Snažím se ho vypoklonkovat. Vysvětluji, že nejsem znalec přes takovéto umění. Mám za to, že si buď dělá falešné naděje, anebo je to podvodník.Vím, že bývám někdy příliš důvěřivá, to říká o sobě i pan Viewegh.

A jak se máš ty, milý čtenáři? Dočetl jsi to až sem? Tak mi napiš něco do diskuse, budu ráda. Ať vím, mám-li v tom pokračovat. Dnes se mi tedy píše obzvlášť lehce.

Díky, Michale, Zdendo, Jaroslave, Vláďo a Mario. Žiju skvělý život.