Zelení nelení!

Agentury a komentátoři se předhánějí v prognózách, jak dopadnou zelení ve volbách a navzájem se utvrzují v hypotézách, že se už nikdy nikam nedostanou.

Někdy mi to připomíná scénku z filmu Rozmarné léto, ve které starší pán nabádá provazolezce „Slezte člověče, nebo spadnete!“ a zároveň vytrvale třese stojany, na kterých je lano napnuto, až konečně provazolezec opravdu spadne. Tato tzv. samopotvrzující se hypotéza je celkem známý jev. Ve státě, kdy i velké a svojí stoletou historií se chlubící strany upravují své názory podle veřejného mínění, se takové prognózy často naplňují. Dostatečná reklama totiž dokáže dnes „prodat“ i zcela nechutnou sušenku a mediální šou ztrapnit jinak bezúhonnou Kateřinu Jacques, zatím co ministr dopravy Aleš Řebíček odjede z vlády téměř se ctí, i když jeho resort přihrával stamiliónové zakázky jeho vlastní firmě. Mediální masáž o tom, že zelení nemají šanci, se potom přelívá ve sklálopevné přesvědčení a zblbnutí voliči jdou hodit hlas některé velké straně – jenom aby ten jejich nepropadl. Ale právě jejich hlas propadá, protože obě velké strany netouží po ničem jiném, jen aby se jim nikdo nepletl do řemesla, a mezi sebou už se nějak shodnou. Jak? Koaliční či opoziční smlouva nám to ukáže. Nikdy jsem nebyl členem žádné strany, ale od samého začátku kandiduji za Stranu zelených. Většinou neúspěšně, ale často překvapivě i docela úspěšně. A tak jsem tři volební období městským zastupitelem a jedno volební období jsem si odsloužil v krajském zastupitelstvu. A tak i nyní kandiduji za Stranu zelených do parlamentu. Proč vlastně kandiduji? Celý život se angažuji v ochraně přírody a životního prostředí. Pokud bych od toho utekl a řekl: nechám to na jiných, připadal bych si, že utíkám z boje. A nejen to – vyklízím pozice těm bez skrupulí. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Jen ti co to zkusí mají plné právo sedávat v hospodě a říkat, jak je ta politika zkřivená (je na to lepší výraz, ale je to germanizmus). Ti ostatní to nikdy nezkusili a často ani nedošli do volební místnosti. A že není koho volit ? Inu - komu se nelení, ten má koho volit. Proč zelení ? Všechny ostatní strany prosazují tu pravý či levý náhled, tu se snaží obrat milionáře a rozdat to chudým, tu se snaží obrat chudé a rozdat to milionářům. Přitom, jak říká James Lovelock, „přežití našeho druhu záleží na planetě Zemi (Gaie) a na tom, zda přijmeme její pravidla“ Myslím, že toto hledisko, tento názorový proud musí někdo v politice reprezentovat. A jak se tak rozhlížím po politickém spektru, tak jsou to pořád jenom zelení. A na jednou použití založená Demokratická strana zelených se zařazuje mezi strany, které si svoji demokratičností nejsou zas tak úplně jisté, a proto si dávají raději demokracii i do názvu, (jako např. občanští, sociální a křesťanští demokrati). Že většinu lidí zajímá třicetikoruna u lékaře, zda bude máslo o korunu dražší nebo tak? No to je samozřejmě pravda, ale co s tím mohu dělat? Zelení nejsou Armáda spásy ani sbor Mirků Dušínů, ale aspoň se snaží. Zelení nelení! Je politika špinavá? Často se doslýchám, že politika je svinstvo, lumpárna a darebáctví. To mohu potvrdit, jenže to platí téměř o všech profesích. Jak budete hodnotit farmaceuta, který prodává naprosto neúčinný lék, jen proto, že na tom vydělává. Jak budete hodnotit renomovaného malíře který namaluje sérii kýčů, jen by si přišel na slušné peníze. Jak politika, který lže, krade a nechá se uplácet, a pak je znovu zvolen. Pokud si stanovíte jako hlavní cíl, že budete konzistentně držet svoje názory, že neuhnete, bez ohledu na to, zda vás příště zvolí, není politika o nic špinavější než kterékoliv jiné lidské počínání.