Vysílač na Děvíně, dějství třetí

Běžné klišé užívané v oblasti životního prostředí zní: Ekologie toho a toho se zhoršuje - eventuelně zlepšuje (ekologové prominou). Zkusím to parafrázovat a řeknu : Filosofie vysílačů je špatná a dokonce přímo zvrácená (filosofové prominou). Je to nesmysl ?

Domnívám se že nikoliv. Vysílač, symbol komunikační společnosti je jenom z malé části technická záležitost, převážně je to záležitost filosofická. Vždyť i v minulosti si církve přály, aby kostely (kostelní věže a nebo minarety) byly dominantou krajiny , aby si lidé mysleli, že to je nutné a bez tohoto to nejde. Rozvinutý socialismus se snažil přesvědčovat , že tovární komíny a sloupy vysokého napětí jsou nutné a potřebné a bez nich to nejde, moderní či postmoderní společnost předstírá nezbytnost vysílačů. Vysílače nejsou ve skutečnosti nezbytností, jsou to totemy doby (Indiáni prominou) a nebo falické symboly (sexuologové prominou ). Příklad ? Národní přírodní rezervace Děvín byla vyhlášena v už roce 1930 zemským pozemkovým úřadem, přehlášena v letech 1946 a 1992. Je to nerozsáhlejší plošná rezervace chráněné krajinné oblasti a biosferické rezervace Pálava (u Mikulova na Moravě) s vrcholem Děvín (554 m), s lesostepní a lesní vegetací s výskytem četných zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Roste zde například kosatec nízký, lipnice bádenská, skalnatka velkokvětá a maceška nejmenší. Poslední dva kriticky ohrožené druhy zde mají jedinou lokalitu v ČR. V území žijí zvláště chráněné druhy živočichů, například skokan štíhlý, ještěrka zelená a užovka hladká . Dějství první. Na stejnojmenném vrcholu stojí od roku 1976 vysílač. Vzhledem k tehdejší důležitosti pro vysíláni televize, požádal její správce o rozšíření vysílače a výstavbu silničky až na vrchol Řízení k udělení výjimky bylo zahájeno podáním Českých Radiokomunikací a.s. v roce 1994 . Teprve později (v roce 1997) bylo řízení rozšířeno o podaní Armády ČR a přepracováno projektové zadání. V textu se obsáhle vysvětluje "jiný veřejný zájem" a uvádí se, že přiděleni příslušné koty a kmitočtu Helsinskou konferencí pro vrchol Děvína je také národním bohatstvím. Myslím, že tyto dva významy, dvě hodnoty, lze těžko srovnávat. Význam přírodní je těžko zpochybnitelný a má rozměry celostátní i mezinárodní (národní přírodní rezervace, biosférické rezervace). Význam přírody je dán i tisíci ba miliony let jejího vývoje v kontrastu s krátkodobosti života technických zařízení. Význam vrcholu coby vysílacího bodu je dočasný - před sto lety o něm nikdo neslyšel a za sto let nikdo neuslyší. Dějství druhé. Přesto ministerstvo životního prostředí výjimku v roce 1998 udělilo. V mimoodvolacím řízení (na popud nevládních organizací a můj vlastní) však bylo rozhodnutí zrušeno tehdejším ministrem Skalickým. Žádná nová budova, žádná nová silnička. Pouze turistická stezka. Paradoxně vývoj technicky tento problém pomohl řešit. Podařilo se mi na místo vylákat tehdejšího minstra obrany Vetchého. Při diskusi s ním a jeho experty přímo na vrcholu Děvina mj. vyplynulo že miniaturizace techniky jde tak rychle dopředu, že není třeba stavět nový vysílač. Dokonce i stávající budova je zbytečně velká. Ukázalo se také, že armáda nepotřebuje silničku , že je schopna v případě nutnosti dopravit nezbytný materiál na vrchol vrtulníkem či speciálními vozidly. Dějství třetí. V srpnu 2007 začala armáda i České radiokomunikace demontovat nepotřebné budovy a zařízení a snášet je dolů vrtulníkem. Měl jsem tu příležitost se vrtulníkem několikrát proletět a na meziskládce si kopnout do technických zařízení, která byla ještě před pár lety zcela tajná a nesměl je smrtelník ani spatřit. Řeknu vám , je to skutečně krásný pocit , když vidíte kdysi pyšnou techniku válet se v prachu spolu s plechovkou vojenského mazadla na obuv. Škoda, že jsem nato musel čekat tak dlouho napsat tolik odvolání, rozkladů ,výkladů a podobně. Věřím, že za pár let bude stát na vrcholu Děvina jen nevysoký patník A vysílač? Ten bude odnesen do údolí k recyklaci. Jen naučná stezka bude informovat kolemjdoucí, že zde vrchol Palavy kdysi hyzdil falický symbol v podobě neohrabaného vysílače. Pokud jde o civilní část, tomu dodal vývoj digitální televize, která se bez děvínského vysílače docela klidně objede a kvalita signálu se zlepší. V tomto případě mě vývoj techniky příjemně překvapil a zastánce vysílače možná nepříjemně zaskočil. Letos došlo k výměně analogové technologie za digitální (opět vrtulníkem) a tím vysílač pozbyl svoje výjimečné postavení. Jeho jedinečná přírodní hodnota zůstává.