Porušení evropského práva (i na příkladu Šumavy)

Evropská agenda „infringementů“ čili řízení o porušení komunitárního práva podle článků 226 až 228 Smlouvy o založení ES je velmi důležitou součástí řízení EU. Povinnost zavádět a dodržovat komunitární právo náleží v prvé řadě členským státům. Není tajemstvím, že členské státy v této své úloze záměrně či z jiných důvodů selhávají.

Proto má Evropská komise speciální mechanismy, jak k tomu členské státy přimět. Řízení (infringementy), která komise zahajuje, však představují pouze nepatrný zlomek celkového množství případů. Zahajují se jen, prokáže-li se, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj z této smlouvy vyplývá. Samotná hrozba zahájení řízení či hrozba odsuzujícího rozsudku jsou stimulem a motivem pro členské státy ke zvýšené aktivitě. Kdyby nebylo infringementů, byla by EU na úrovni OSN, kde je všechno jen vůli členských států, a když přijde na věc, nikdo nic nedělá. Čili ten, kdo odsuzuje toto „přestupkové řízeni“ pro členské státy, vlastně brojí proti akceschopnosti EU.
 
Řízeni o porušení komunitárního práva je dvojstupňové. V rámci rozsudku vydaného podle čl. 226 nelze žádnou finanční sankci uložit. Tu je možné dát až v navazujícím řízení podle čl. 228, které je komise oprávněna zahájit, pokud členský stát nesplní povinnost, která vyplývá z odsuzujícího rozsudku Soudního dvora. V takovém případě může Soudní dvůr uložit členskému státu paušální pokutu nebo opakované penále. Tato možnost finančních sankcí zavedená Maastrichtskou smlouvou ovlivňuje chování členských států. Jednou z vad tohoto řízení je malá rychlost. Evropská komise se ji snaží řešit v rámci tzv. Pilotního projektu, kdy zejména v případě stížností od třetích osob (občanů EU či nevládních organizací) by měly členské státy nejdříve komunikovat přímo se stěžovatelem a pokusit se problém (stížnost) vyřešit, přičemž až na základě výsledků takového „předkola“ se komise rozhoduje, zda zahájí formální řízení či ne.


Pokud jde o Šumavu a porušovaní evropských směrnic při nelegálním kácení, zde první kolo, takzvaný „pilot“, již proběhlo v roce 2011 - ale stát dělal jako že nic a do Bruselu posílal nepravdivé a vyfabulované informace. Nato bylo zahájeno předběžné řízení, jehož součástí byla i návštěva expertů z EK na Šumavě, která proběhla letos v září. Teprve potom může být zahájen skutečný infringement.


Občas lze zaslechnout, že ti, co na porušení evropského práva upozorňují, jsou zrádci národa, donašeči a podobně. Pokud jde o pivní řeči, tak je to asi běžná součást našeho právního povědomí, pokud však podobné odsudky pronášejí někteří senátoři či krajští zastupitelé, je to na pováženou, protože tím ukazuji na hloubku své omezenosti.


Ukazuje se, že o pančovaní alkoholu a nelegálním obchodu s lihovinami se vědělo už celou řadu roků. Pokud by někdo z těch, kteří tyto informace měli a neuspěli u tuzemských orgánů, upozornil evropskou komisi, mohlo být ušetřeno nejenom mnoho životů, ale i mnoho peněz, které tak zoufale chybějí v rozpočtu ČR. Ti, co o tom věděli a nic nedělali, by měli být hnáni k zodpovědnosti, to jsou totiž ti praví zrádci národa. Bohužel, nadále sedí ve vládě, v parlamentu a ještě o utajování informací o této trestné činnosti dávají familiární rozhovory pro tisk.


Ukazuje se také, že spousta i vysoce postavených lidí v Řecku věděla, že řecký stát podvádí a posílá do Bruselu nepravdivá čísla. Kdyby na to někdo zavčas upozornil, nemuselo by být Řecko dnes tak hloubko ve finančních fekáliích. Řekové byli ovšem velmi dlouho pod Osmanskou říší, stejně jako my jsme „úpěli“ pod monarchií. A tak máme asi společně zakódované, že zákony nejsou naše, ale „jejich“ a je třeba je občurávat. A kdo umí podvádět, ten je hrdina. Dokud neskončíme ve finančních či metylalkoholových fekáliích.