Piráti, právo a bezpráví

Autor je člověk , který něco vymyslel, objevil, napsal, složil..... Tak zní definice. Autor má právo na odměnu za své dílo …. To říká zákon.

Pokud se psalo na hliněné destičky či pergamen, bylo autorství spojeno s materiálním podkladem do té míry, že se nikdo po autorství neptal. Kdo vlastnil pergamen či destičku, ten měl i práva. Vynález knihtisku všechno změnil stejně jako později fotografie či gramodeska. A ti, kteří měli masové náklady knih a nahrávek byli bohatí. Jenže doba se změnila znovu. Vynález internetu posunul vnímání autorských práv se o kus dál.

Podívejme se, co se za autorství považuje a co ne. V oblasti vědeckotechnického duševního vlastnictví je třeba rozlišit mezi objevy a vynálezy. Všimněme si, že objevy jsou veřejné a pro uživatele vždy bezplatné. Nikdo nebude chtít platit za informace o existenci prvku berylia nebo rychlosti světla ve vakuu. Zatímco vynález – například lodního šroubu- je chráněn autorským právem. Ale před příchodem průmyslové revoluce tomu tak nebylo. Třeba revoluční vynález rozdělávání ohně třením dřev autorskému právu určitě nepodléhal. Nebo švec, který se naučil šít lepší boty neměl chráněné know how neboli fortel. Teprve až z vynálezem strojů se vynálezy začaly chránit. K tomuto účelu byly zřízeny kdysi mocné patentové úřady. Kdokoliv by chtěl vynález či průmyslový vzor použít, musel si koupit příslušná práva. Domnívám se, že doba patentových úřadů jak kdysi přišla, tak zase odchází. V současnosti tyto úřady ani nestíhají sledovat vývoj a než se podaří vynález zaregistrovat, už ho nikdo nepotřebuje. Příklad : koho dnes zajímá patent na rychlé vyvolávání barevných filmů nebo na výrobu gramofonových desek. Kdo vymáhá od čínských a korejských výrobců autorská práva za napodobeniny. Už nejde o ochranu průmyslových vzorů, ale o ochranu prestižních značek na jinak zcela stejných botách, kalhotách či bicyklech.

Pokud jde o psané sdělení, zase tady najdeme dvě kategorie. První je kategorie umění. Tady jde o romány, povídky, básně a podobně a všechna ta díla podléhají autorskému právu. Druhé jsou informace. Ty sice jsou taky zbožím, ale zbožím, které se rychle kazí. Už Karel Čapek napsal: Není nic staršího, než včerejší noviny. V dnešní době je informace, stará pár hodin už informace zastaralá. A tak se media předhání v tom, kdo dřív a nestarají se, kdo je autorem informace. Existují ale zákony, které stanovují povinnost různých úřadů a institucí informace zdarma vytvářet a vydávat, nebo naopak neposkytovat a utajovat. A tady je pak autorství absurdní věc. Nejabsurdnější je pak úvaha nad autorskými právy k utajované informaci. Paradoxní byla také situace, kdy se z odposlechu Kristíny Kočí vytvořila autentická hra Blonďatá bestie a slečna Kristína sama dokonce uvažovala o tom, že divadlo zažaluje, protože vulgární bláboly byly přece jejím duševním vlastnictvím.

V oblasti výtvarného a hudebního umění je už doba zcela vymknutá z kloubů a šílí (tento bonmot jsem tuším komusi ukradl a neoprávněně použil). Je zřejmé, že internet je natolik převratná změna v duševním vlastnictví, jako byl ve své době vynález knihtisku, fotografie či gramofonové desky. A to celé nad druhou. A piráti sdružení v nejrůznějších spolcích a stranách mají pravdu- čas oponou trhnul a nadešel čas, změnit pravidla hry. Ještě nějakou chvíli se můžou hrát hry na autora fotografie vyvěšené na internetu, a za neoprávněné použití vymáhat peníze, ale dlouho už ne. Zábavní průmysl bude ještě chvíli vzdorovat, sepisovat různé restriktivní vyhlášky, zabavovat kopie a blokovat webové stránky. Boj je ale prohrán předem.

Pirátské strany se snaží v to oblasti něco změnit. Česká má na svých stránkách obecné prohlášení: Cílem České pirátské strany je na prvním místě prosazování základního lidského práva člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století. K dosažení tohoto cíle je nutná revize kopírovacího monopolu tak, aby se nemohl stát záminkou pro útoky na svobodu Internetu.

Slovenska pirátská strana už je konkrétnější :Zmenou autorského zákona chceme podporovať umelcov a nie zisky korporácií. Zastaralé znenie autorského zákona nereflektuje súčasné technologické možnosti, ani existenciu moderných slobodných licencií, pri ktorých si autor sám určuje licenčné podmienky diela. Namiesto podpory novej tvorby a šírenia kultúry si autorské zväzy a distribučné spoločnosti zaisťujú neadekvátne zisky. Týmto zotročujú autorov aj konzumentov diel rovnako. Štát má podporovať zdieľanie informácií a dát medzi občanmi a nie šíriť nezmyselný strach a rozpútavať hon na čarodejnice, ktorého terčom je veľká časť jeho vlastných občanov. Zrušiť štátne výpalné – poplatok za prázdne médiá a reprodukčné zariadenia.Výberom poplatku za čisté média a reprodukčné zariadenia sú fyzické a právnické osoby univerzálne označované za porušovateľov autorských práv v ich súčasnej podobe. Prezumpciou viny v tejto oblasti je autorský zákon protiústavný.

V tomto ohledu s piráty souhlasím, ale nejsem si tak úplně jistý, že mají jasno, jak tohoto chtějí dosáhnout. No ano, dostat se do parlamentu a prosadit změnu zákona. Ale jakého zákona (zákonů) a jak (jaké změny) – to už neříkají.

Mezitím však veřejný prostor ovládla reklama. Shlíží z bilboardů, leze do schránek, vyskakuje s internetu. A reklama se nesnaží zabránit, aby ji někdo bezplatně použil. Naopak, ta se nabízí zadarmo. A s sebou táhne informace, objevy, vynálezy, hudební umění, výtvarné umění – všechno zadarmo. Klidně se podívej na film, hlavně když věnuješ pár vteřin reklamě. Tak jako pán prstenů, tak i reklama vše řídí a všemu poroučí.

Přišel čas přestat debatovat o právech autorů, a bavit se o bezpráví reklamy. Ale o tom nechce nikdo ani slyšet. Reklama je přece výrazem svobodných informací. A nebo je to všechno jinak a svobodné informace jsou otrokem reklamy? Re - klamy. Znovu a znovu opakovaného klamu. Stokrát opakované lži, která se stala pravdou.