- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tak za prvé bychom žili ještě v hlubokém socialismu. Protest Jana Palacha a o dvacet let později cinkání klíči – to byla přece také občanská neposlušnost. Ostatně Jan Hus byl řádně odsouzen koncilem Kostnickým a rozhodnutí je stále platné. Tehdy se téměř všichni Češi bouřili a už tehdy byli nabádáni k pořádku. Už tehdy nám pokládali tu opravdu triviální otázku - jak by to vypadalo, kdyby se proti církvi bouřili všichni. No tak ho radši upálili. K občanské neposlušnosti nabádal i Henry David Thoreau. Kdyby se v Americe na severu nebouřili, dodnes by tam asi bylo otroctví. To bylo totiž tehdy taky uzákoněné. A Indie se stala samostatnou díky Gandího občanské neposlušnosti.
Ale vraťme se do vlasti. Máme zde jakousi demokracii: úředníci rozhodují, soudy soudí, policie hlídá a zasahuje. Všechno jakoby funguje. Jenom jakoby. Ve skutečnosti možnost účastnit se správních řízení a tím pádem se podílet na rozhodnutí je mizivá, soudy jsou sice nezávislé, ale liknavé. A rozhodnou, až když je všechno postaveno, vykáceno a podobně. Policie sice zasahuje, ale někdy na špatné straně.
Česká republika přistoupila na tzv. Aarhuzskou úmluvu „O informacích v životním prostředí“. Ta úmluva má tři části - ta první se týká informací v životním prostředí a tu naše republika v podstatě naplnila přijetím zákona o právu na informace v životním prostředí. Druhá část úmluvy se týká přístupu občanů k rozhodovacímu procesu. Ten je vyjma jednoho paragrafu v zákoně o ochraně přírody a krajiny naprosto mizivý a pan Sokol by měl být rád, že se jej občané snaží naplňovat, když státní instituce dělají mrtvého brouka. Poslední část úmluvy se týká vymahatelnosti práva. Pokud nebude reálně a rychle zajištěna vymahatelnost a průchodnost práva, nelze naplňovat Aarhuskou úmluvu jinak než občanskou neposlušností. Tak například Národní park Šumava byl vyhlášen na základě nařízení vlády č. 163/1991 Sb. o zřízení Národního parku Šumava. Pro regulaci právních vztahů týkajících se národních parků platí v České republice primárně zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Lesní zákon, konkrétně ustanovení § 32, upravuje postup v případě zásahů proti kůrovci (lýkožrout smrkový). Ovšem v případě lesa nacházejícího se v Národním parku (ve všech zónách, tj. i ve II., ve které se na Ptačím potoce těží) platí přednostně zákon o ochraně přírody a krajiny a jeho ustanovení § 22, které v odstavci 1) stanoví:„Lesy v národním parku nelze zařazovat do kategorie lesů hospodářských; ustanovení o zásazích proti škůdcům a o případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody.“ Ovšem orgán přírody ohledně Ptačího potoka nic nestanovil.
V národních parcích je v souladu s § 16 odst. 1, písm a) zákona o ochraně přírody a krajiny, zakázáno:„hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch.“ Přesto se tam intenzivní technologie používaly a vesele se porušoval půdní povrch.
Takže občasná poslušnost podle Sokola je nabádání k pasivitě. Někteří lidi na to naštěstí už neslyší.
Další články autora |