Ve vlaku jsem zaslechl oblíbené klišé. Starší pán zasvěceně sděloval své spolucestující: „Lidi se stěhují do města, na vesnici nechce nikdo bydlet.“ Paní kontrovala, že si myslí, že lidi chtějí naopak vypadnout z města. Pán po chvíli pokračoval : „Já bych se taky hnedka z města odstěhoval, mohl bych jít na chalupu, ale tam není zavedený plyn ani internet, v zimě bych tam nevydržel.“ A tady je jádro pudla- lidi si chtějí přestěhovat město na vesnici a z vesnice udělat město. Ale vesnici nebo město přece netvoří domy a ulice, ale hlavně lidi, kteří tam bydlí. To je jasně vidět třeba na Černobylu, který jsa opuštěn, nestal se městem duchů, stal se kulisou, kde hlavní role hraje příroda a radioaktivita. A vesnice tedy bude taková, jací budou její obyvatelé, budou li to měšťáci, bude to město.
Když se podíváme na mapu, která zobrazuje počet nově postavených bytů za rok na 1000 obyvatel je zřejmé, že nejvíce bytů se staví, nikoliv překvapivě, v okolí Prahy. Na mapě jsou vyznačeny plochy obcí, kde se postaví zhruba 10-100 bytů ročně. Je to rozsáhlá příměstská zástavba (suburbium) označovaná jako sídlení kaše. Mnohem překvapivější ale je, že stejnou barvou je vyznačena většina území NP Šumava a NP Krkonoše. Je zcela zřejmé, že zprávy o údajném vysidlování území NP Šumava jsou zcela nesmyslné. Je to jinak, a je to ještě horší. Z národních parků se stávají suburbia. Lidé si přenášejí střípky svého města, ve kterém už nechtějí bydlet, do krajiny, která se jim líbí. Dělají to stylem -vylézt a vytáhnout žebřík. U pratety jsem si rád hrál na půdě, což jsem měl zakázané. A tak jsem tam vždycky vylezl a vytáhl žebřík. Prateta se na mne nemohla dostat a jen dole nadávala. Stejně se chovají kuchaři sídelní kaše. Poruší kde jaký zákon, uplatí kde koho, jen aby si mohli v národním parku postavit vysněné sídlo. Pak ale chtějí vytáhnout žebřík, aby za nimi nikdo nemohl, protože tam chtějí být sami. Jenže jsou tady jiní a ti taky chtějí. Poruší kde jaký zákon, uplatí kde koho, jen aby si mohli v národním parku postavit vysněné sídlo. Hrnečku vař!
Díky tomu se na Šumavě objevují monstra. Nejsou to ani hejkalové ani obří muchomůrky. Ba dokonce to ani nejsou zmutovaní kůrovci. Jsou to monstrózní nelegální stavby. Spolu s nimi se objevuje podnikatelské ptydepe. Tak jako se při různých tunelářských podvodech vyskytují eufemismy typu odklonění peněz, tak se u nepovolených monstrózních staveb na Šumavě začínají objevovat „newspeakové“ varianty, jak pojmenovat černé stavby. Chcete vědět jak se řekne, že investor v rozporu se stavebním povolením postavil stavbu o dvě patra vyšší ? To se vyjádří slovy : Stavbu jsme vytáhli nad terén. A jak se řekne změnit bez povolení účel stavby? „Zpevnili jsme normy, kvůli zátěži sněhu.“ Lidé - zaměstnanci NP Šumava -, kteří se těmito černotami zabývali a majitele se snažili donutit k odstranění stavby, a nebo aspoň k zaplacení pokut, už zde nepracují. Byli ex-ředitelem Stráským propuštěni a co nestihl on, dodělal jeho nástupce Mánek. A spousta lidí to vidí, ale jakoby je to už nezajímalo. A ti, co se o to ještě zajímají, jsou onálepkováni jako aktivisti a s úsměškem ignorováni.
Matěj Spurný v článku: Klid a pohoda jsou smrtící ideály (Respekt 31, 2012) píše:„Vezměte si třeba dnešní odmítání aktivismu většinovou společností. To, že lidé často intuitivně spíše uznají za správné řešení těch mocných, než by projevili sympatie s těmi, kdo protestují nebo vystoupí s alternativní vizí, to se znovu a znovu ukazuje u ekologických protestů. Větší důvěru má státní moc, než experti z univerzit.“ A tak Šumava mizí pod nánosem nevhodných novostaveb a dřevo pod záminkou boje proti kůrovci mizí v útrobách nenasytných katrů a pil. A lidé se ptají : Ředitel parku s tím souhlasí? Souhlasí ! Tak je to v pořádku! Komu dal pámbu (ODS) úřad, tomu dal i rozum.
