Losy, které vyhrávají

Silné strany, které získaly svoje posty, o ně pochopitelně nechtějí přijít. Vymyslely si proto krásnou písničku, kterou hrají na svém volebním kolovrátku před každými volbami: „volte svobodně, dle vlastního uvážení, ale jen z těch stran, které mají šanci překonat pětiprocentní hranici!“

Je to opravdu dobrá rada, podobná radě babky Blažkové: „Pani! A kupte si jenom ten los, kerej vyhrává“. Jak se dá takový los poznat, to už ovšem stará Blažková neví. Parlamentní strany, které chtějí být raději permanentní, si vytvořily vlastně takovou novu Národní frontu, do které už nikoho dalšího vpouštět nepotřebují. Jakoby říkaly: Zvolte, která z nás je nejkrásnější. Všechny ostatní jsou ale určitě fuj. Je až s podivem, jak velké procento voličů této pitomosti věří. Všichni si kupují nějaké losy a přece nečekají, že vždycky vyhrají. Po stoprvé si koupili los, který nevyhrál, přesto však u voleb chtějí mít jistotu, že dají hlas straně, která nepropadne. Raději zaprodají svědomí, raději volí stranu, které jim moc nevoní, která má mrtvé sponzory nebo mrtvé duše, než aby dali hlas straně, které je jim sympatická. Bravo! Řečeno s Masarykem: „Demokracii už máme, ještě bychom potřebovali ty demokraty“. Za minulého režimu se zcela podařilo zprofanovat pojem ideologie. I mně se stále ještě ježí chlupy při vyslovení výrazu „ideologický tajemník“ Snad proto lidé nejraději volí stranu, která žádnou ideologii nemá, nebo ji skrývá a nebo ji periodicky mění. Strany, které mají ideologii, jsou jakoby podezřelé. A přesto si myslím, že strany stojí a padají s idejemi, které zastávají a prosazují – a měly by je umět lidem jasně sdělit. Volič stojí před problémem: Mám volit ty idealisty, kteří se přes ty svoje ideálky nedostanou ani do kraje a nebo mám dát hlas těm osvědčeným, protřelým lumpům. To raději nepůjdu volit vůbec. Dvakrát bravo! A přitom je to tak snadné! Stačí si představit, že nejsou parlamentní ani permanentní strany, není Národní fronta, nejsou průzkumy veřejného mínění, neexistují preference. A se snesitelnou lehkostí vhodit hlas nějaké straně. Třeba straně Vontů, ať už ji vede Mažňák nebo Losna. Ano Losna ! Toť los, který vyhrává.