Nacházíme se v éře ekonomismu, v éře zneužívání ekonomie jako seriózního oboru lidské činnosti k politickým bojům. Nechci nad tím mávnout rukou, jde totiž o všechno. Jde především o samotnou podstatu ekonomie. Pojmy jako přidaná hodnota, akontace a lombardní sazba se ve slangu našich politiků a jimi zkažené mládeže zdomácněli natolik, že úplně vyčpěly a už nikdo nechápe jejich skutečný obsah.
Jedna z frází, která zdomácněla, a možná , že to jejich koryfejové, nazývejme je pro stručnost ekonomisté, myslí opravdu váženě, zní : „ Příroda svými výkyvy způsobuje ( a teď musí použít odborný termín) kontokorentní dysfunkce. Například rajčata jsou díky ročním obdobím levnější v létě než v zimě.“ Tuto tezi si přisvojili neoprávněně pravicoví ekonomisté ( i když k jejich ostudě je všeobecně známo, že to objevil již liberál Thomas Hawkes). Osudovou chybou nás obyčejných občanů bylo, že jsme jim umožnili tyto nesmysly veřejně pronášet, respektive, že jsme jim přenechali pojmy jako diskontní sazba, hypotéční úvěr a podobně. Je načase to napravit, neboť tato slova nepatří ekonomistům a jejich přisluhovačům, ale všemu lidu této země. Jenže znamenají něco úplně jiného, respektive vůbec nic. Je ovšem zcela nezodpovědné, říkat, že existuje neviditelná ruka trhu. Akciový trh totiž hlídá neviditelná ruka přírody. Kdykoliv začne kapitálový trh kolísat, kdykoliv cena akcí se začne pohybovat v záporných hodnotách, okamžitě zasáhne příroda a to formou zemětřesení, povodní či dalších přírodních katastrof. Někdy je to nahrazeno ztroskotáním tankeru např. u Španělských břehů. Na jejichž odstraňovaní se podílí celá řada dříve vytunelovaných firem a opět bohatnou. Na konci katastrofy je již zase co tunelovat a tak nářky škarohlídů se zase a znovu ukážou jako úplně, ale úplně liché ( ve výjimečných případech sudé). Ekonomisté nemají tušení, že oscilace kapitálového trhu necloumají lombardní sazbou ani naopak, ale (a zde musím opět použít odborných termínů) posuny v Shanon -Weaverově indexu diverzity v biosféře svojí zpětnou vazbou vyrovnaly rozkolísaný trh . Nikdo z ekonomistů nepochopil, kolik milionů zpětovazebných mechanizmů na vyrovnání trhu zapracovalo. Ne , neradím jim aby se snažili pochopit ekologické vazby, jednak by se jim to ani nepodařilo a jednak i kdyby, k ničemu by jim to nebylo. A samo o osobě to nestojí za to. Připomeňme ovšem neskutečné fiasko ekonomistů, kteří ještě zcela nedávno psali o nutnosti vyrovnaného rozpočtu, aby se pak vzápětí ukázalo, že jenom okázalé plýtvání státními prostředky a ničím nepodložený přepych muže vést k ozdravení ekonomiky. Žádná z jejich varovných prognóz se nevyplnila a dokonce se za to zmatené veřejnosti ani neomluvili. Ani to jim nestačilo. Začali strašit veřejnost tím, že když se vytunelují všechny banky a kampeličky a zkrachují všechny hospodářské subjekty, nastane krach celé ekonomiky. K tomu ovšem samozřejmě nedošlo a nedojde! Již v minulém století toho bylo mnoho napsáno o nebezpečí inflace, neustále se strašilo předválečným případem německé marky a podobnými nesmysly. Každé malé dítě však vidí, že čím je větší inflace, tím více přitvrzuje koruna. Směšný strašák inflace má odvést pozornost od toho hlavního, čímž je teorie nezadržitelného rozvoje. Ekonomisté dobře vědí, že přes jejich strašáky dojde neudržitelně k obrovskému blahobytu celého lidstva, které nekontrolovatelně bude oplývat přepychem, což paradoxně povede k vytvoření komunistické společnosti, kterou si vůbec nepřáli. Zde každý bude mít všechno co si vzpomene, kromě ekonomiky, která spolu se svými protagonisty bude zcela zapomenut na smetišti dějin.
