Nástup ministra životního prostředí byl velmi razantní. Jeho odchod v podstatě taky. Během svého působení především zaujal vydáváním směrnic.
V první směrnici, kterou ministr Drobil vydal, se píše:
Požaduji, aby všichni zaměstnanci ministerstva při výkonu práce používali důstojného oblečení tj. u mužů minimálně uzavřená společenská obuv, dlouhé kalhoty, košile a kravata, u žen minimálně společenská obuv, sukně přiměřené délky či kalhoty a halenka; nelze používat sandály, sportovní či domácí obuv, šortky, trička deklarující příslušnost k určitému hnutí či kultuře apod.
Jedna pracovnice tohoto rezortu, Lenka Kmitačová mi napsala : K obvyklým starostem se sledováním stavu vzácných druhů v terénu, operačním programem životního prostředí apod. mně přibyl i problém s velkým otazníkem „Co na sebe?“ Moje práce je z velké části terénní a k tomu potřebuji příslušné vybavení – pohorky, holínky, terénní kalhoty, bundu, pláštěnku apod. V kanceláři používám vcelku neformální oděv – kalhoty, trička, svetry. Návštěvy, které u nás mají jednání, tzn. starostové obcí, nevládní organizace, zájemci o přírodu, učitelé a studenti přicházejí v podobném oblečení. Pravděpodobně bychom je příliš formálním oděvem znejistili, zda jsou na správném místě a u kompetentních úředníků. Naše skvělé oblečení by mohlo evokovat myšlenky typu: „Co nám tenhle moula bude povídat o ochraně přírody. Určitě nikdy nebyl dál než v městském parku.“
Přibližně tři až pětkrát do roka se z pracovních důvodů octnu přímo na ministerstvu životního prostředí. Doposud mi na zdejší jednání stačilo mé běžné, kancelářské oblečení, Co však nyní ? Zatím to řeším trochu lepšími kalhotami a lepším tričkem nebo halenkou. Doposud to stačilo, avšak dress code to neumožňuje. Možná bych si mohla šaty půjčit od své osmnáctileté dcery, je vyšší, délka pod kolena by tedy byla u mě splněna. Obávám se však, že šaty vhodné pro osmnáctiletou slečnu, nejsou pro matku úplně „to pravé ořechové“ A co v zimě ? Představa, že jedu na služební cestu do Prahy vymrzlým vlakem v lehkých šatech není úplně lákavá. Možná by bylo dobré na rohu vedle MŽP zřídit půjčovnu společenských oděvů. Zájemce by zavolal předem, řekl své požadavky a před jednáním by se v půjčovně za levný peníz vhodně ustrojil. Takto dokonalý by zvládl jednání a na rohu se opět převlékl do svého starého já.
Takové jednoduché nařízení a tolik otázek a starostí. Raději na to nebudu myslet. Třeba již na žádné jednání na MŽP nebudu muset. Tím se vše vyřeší nejsnáze.
Nyní se vše vyřešilo mávnutím kouzelného proutku. Málo se ovšem ví, že Drobil těsně opřed svým odchodem do propadliště dějin stačil nejen propustit neúplatného úředníka pro výstrahu ostatním, ale vydal i svoji poslední směrnici. Shodou okolností se opět týká dreskodu. Z ní vyjímám to nedůležitější :
Všem zaměstnancům se důrazně doporučuje, aby počínaje prosincem t.r. nosili do práce holínky, neboť jinak budou mít vtíravý pocit, že jim teče do bot. Pod košilí (která musí být vždy bližší než kabát) je nově povoleno nosit tričko ( je to proto , aby si řadoví pracovnici mohli vzít na triko to, co ministr už nestihne). Na košili je vhodné mít šle. Pokud si váš nejvyšší nadřízený uřízne kšandu, tak byste mu mohli zapůjičiti svou. Kabát (nejlépe z ostravského sukna tzv. Ostudy) musí míti alespoň jeden knoflík, pro případ, že potkáte kominíka, tak abyste se ho mohli chytit pro štěstí (bude to potřeba). Na kabátu vždy musí také být jedna velká kapsa, kam by se daly ukládat obálky s všimným pro pana ministra. Důležité je nosit černé brýle, aby nebylo vidět zdali pláčete pro odchod svých nadřízených a nebo se smějete. Kolem krku je dobré mít pestrou šálu, aby vás někdo jiný neošálil. Na nose je potřebné nosit červenou bambulku, ani ne tak proto, aby vám tam někdo nepověsil bulíky, ale především z toho důvodu, abyste mohli zapřít nos mezi očima. Je vhodné nosit pevnou pokrývku hlavy, nejlépe klobouk, aby nebylo vidět, že máte máslo na hlavě. Při sobě mějte vždy diář a rušičku nahrávání odposlechů. V tašce či kabelce vždy noste pár nenošených bačkor. Pokud byste chtěli jít ministrovi oznámit podezření z korupce, než vejdete, tak jimi zaklepejte.
Ať už si o Drobilovi myslíte cokoliv, jedno je mu třeba přiznat. Pochopil, že šaty dělají člověka a v tom se vyznal. Věděl, že nejlépe oblékaní chodí právě podvodníci a bankovní úředníci, a taky on, když chce vypadat jako člověk, musí se řádně vyfiknout.
