Bude líp ? A nebo už bylo?

Občas zaslechnu, že je to teď horší než za komunistů. Toto kategorické tvrzení mne přivedlo k zamyšlení.

Myslím, že porovnávat oba režimy, které pamatuji – totiž normalizační socialismus a současný kapitalizmus – je poněkud komplikované. Jeden z důvodu je, že tehdy prostě nebyly mobily, osobní počítače,internet atd. Na druhé straně před dvaceti lety neexistovaly současné globální změny klimatu a s tím související problémy. Existují tedy jevy, které přinesl čas a jejich identifikace s tím či oním režimem je nesmyslná.

Pak jsou ale jevy, které skutečně s režimem souvisí a jsou od něj prakticky neoddělitelné. Co je za současného režimu rozhodně lepší? Je to především svoboda. Mohu se sebrat a jet bez pasu a ponižujících procedur prakticky celou Evropou, mohu svobodně vyjadřovat své názory. Není už úplně podstatné, jestli to opravdu dělám. Důležité je, že mohu. Svoboda shromažďovaní a podnikaní je samozřejmě taky důležitým prvkem. Podstatně se zlepšila čistota ovzduší ( mimo města) a výrazně se zlepšila separace a recyklace odpadů.

Co bylo lepší za předchozího režimu? Především neexistovala obrovská všemohoucnost peněz a nemožnost proti nim bojovat. Zní to zvláštně, ale proti rozhodnutím KSČ se dalo bojovat lépe než proti velkým penězům. Tím nemám na mysli megastavby typu Temelín nebo Nové Mlýny, proti těm se bojovat nedalo (a nedá dodnes). Mám na mysli třeba stavbu bytových domů v chráněných územích, stavbu hotelů a lanovek v CHKO atd. Byla nižší kriminalita, což ovšem bylo vykoupeno tím, že režim (jako všechny totality) neváhal zatknout ( a zavřít) třeba i nevinného.

Rybníky ve státním vlastnictví užívané k chovu ryb se mi ještě v osmdesátých letech zdály příliš intenzivně využívané a devastující přírodu. Ty stejné rybníky ovšem dnes, v soukromém vlastnictví, jsou doslova přecpány kapry a chemií. Co se týče přírody je to mnohem a mnohem horší než za komunistů.

Podobné je to v lesích. Myšlenku komunistické ministra Hruzíka oddělit ty, co les sázejí a pěstují, od těch, kteří ho těží, se podařilo realizovat až tunelářům v Lesích České republiky. Těžařské firmy, které lze těžko nazvat jinak než nájezdní hordy, dělají v lese takovou „paseku“, že je to opravdu horší než za reálného socialismu. Také zabírání zemědělských pozemků je daleko horší než za socialismu. V současné době se bezostyšně zastavují pozemky megalomanskými chrámy konzumu, akvaparky a sklady čehokoliv. Čili tady se dá říci jasně – dnes je to horší.

Naprostá většina lahví byly lahve typové a zálohované. I když záloha nebyla vysoká, vracení lahví bylo bezproblémové. Dnes je typů lahví neomezené množství, většina je nezálohovaných a povaluji se úplně všude. Toto není dané dobou, to je typické selhání režimu a zde má smysl říci: za komančů to bylo lepší.

Vysmívané pseudovzdělávání členů strany, kteří za jeden rok udělali střední školu a za dva roky vysokou politickou s titulem RSDr, bylo současný režimem dohnáno praxí některých vysokých škol – třeba v Plzni. Tady asi má význam říci toto: je to stejné, i když jsme doufali, že to bude lepší.

Pokud jde o starý a nový režim ještě dodám, že kritizovat stávající režim (tj. rádoby liberální kapitalismus s prvky mafiánského klientelismu) ještě zdaleka neznamená chtít návrat starého (tj. normalizačního totalitního socializmu). Naopak. Dle mého názoru ten, kdo nekriticky přijímá tento stávající režim, vlastně pracuje na jeho konci a dává šanci extrémistů zprava i zleva (ale i zespoda odkudsi z kanálů) to v budoucnu zvrátit. Právě možnost kritiky (tu chválabohu jednoznačně máme) a možnost špatné věci korigovat (tu bohužel téměř nemáme) jsou největší vymoženosti demokracie a já si jich osobně velice cením. Vzhledem k tomu, že jsem již čtvrté období v Zastupitelstvu města Brna a díky tomu, že pracuji v ochraně přírody, jsem k režimu velmi kritický. A také proto, že vidím do věcí, do kterých bych nejraději ani neviděl. Pokud diskutuji s jinými kritiky současného zřízení, tak mezi nimi neznám ani jednoho, kdo by chtěl návrat vlády jedné strany (jistě existují, ale s těmi se nestýkám). Jsou to lidi většinou levicově orientovaní, kteří pro ostatní hodně dělají. Naopak – u lidí deklarativně pravicových (někdy i bývalých členů KSČ) vidím pouze bezostyšnou hrabivost, zkorumpovanost a nekompetentnost. Předchozímu režimu se podařilo lidi přivést k úplné pasivitě. Paradoxně je dnes situace podobná. Lidé raději než aby sami něco dělali, očekávají mesiáše ( v podobě Babiše či Okamury) , což k ničemu dobrému nepovede.