V třicátých letech se obě ideologie sbližují ve svém honu na "nepřátele". Zatímco v Německu se jedná především o Židy, v Sovětském svazu se po likvidaci buržoázie a kulaků, zaměřuje pozornost především do řad komunistů. Oba vůdcové si natolik upevnili svou moc, že o všem rozhodují sami.
Během března 1933 je jen v Prusku zatčeno 10 664 osob. Z tohoto důvodu se musel v Prusku urychleně vybudovat další koncentrační tábor - Oranienburg. Postupně se koncentrační tábory a později vyhlazovací tábory dostávají pod Hlavní správní a hospodářský úřad SS. Na začátku války fungovalo šest koncentračních táborů (dle dostupných zdrojů). Na konci desítky se stovkami poboček.
Prvního května 1933 prohlásí na prvomájové veselici Adolf Hitler: "Važte si práce a ctěte dělníka". A aby dodal svému hlasu patřičný důraz, nechá v Německu zlikvidovati odbory a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa) Obě organizace obsadily SA a SS. Organizacím byl zabaven majetek a tisk, a byl převeden na Německou pracovní frontu (DAF), která měla být nacistickou náhradou odborů.
Desátého května 1933 se Německo vrátilo do středověku. V Berlíně na Operním náměstí, za účasti Josepha Geoblese, který z radostí oznámil, že "židovský intelektualismus je konečně mrtev", došlo k pálení knih. Jen ten den na náměstí spálili studenti přes 20 000 knih. Mnozí z autorů (Thomas Mann, Franz Werfel a další) opustili Německo, nebo spáchali, za blahovolného přihlížení veřejnosti, sebevraždu. V červenci 1933 se NSDAP stala jedinou povolenou stranou.
V letech 1933 až 1939 se odhaduje na 250 000 lidí odsouzených do koncentračních táborů a vězení. Ne nadarmo prohlásil Hitler: "Rasová čistota je nejvyšším zákonem." A to byl teprve začátek.
26. ledna 1934 začal ve Velkém sále Kremelského paláce XVII. sjezd VKS(b)(KSSS), který noviny Pravda nazvala Sjezdem vítězů. Sjezd se odehrával ve znamení ód na moudrost, prozíravost a pracovitost "velkého Stalina". Před sjezdem do konce roku 1933 bylo ze strany vyloučeno 300 000 členů, tj. 15,6% z celkového členstva.
V tom samém roce SSSR prodloužil pakt o neútočení s Polskem a pobaltskými státy do konce roku 1944! Zároveň koncem roku nařídilo politbyro, pod záminkou, že "teroristické bělogvardějské živly překročily západní hranice SSSR", deportaci dvou tisíc "protisovětských rodin" z pohraničních ukrajinských okresů.
Třicátého června 1934, den před tím, než měly SA na jeden měsíc zastavit veškerou aktivitu a podle nařízení Adolfa Hitlera odejít na dovolenou, vyvrcholil spor o moc. Ernest Röhm i po převzetí moci stále hovořil o nutnosti "druhé revoluce", což nebylo v Hitlerově zájmu. Jenomže Röhm byl jeho starý přítel, takže s rozhodnutím váhal. Poté co se do toho vložil Göring, Himmler a ministr obrany Werner von Blomberg, který slíbil podporu armády, se Hitler rozhodl Röhma odvolat. Ale Göringovi i Himlerovi to bylo málo. Žádali nekompromisní řešení. A tak bylo rozhodnuto: Röhm a špička SA budou likvidováni. Röhmem svolané zasedání štábu SA do lázeňského města Bad Wiesee bylo příhodné k úderu. Po Hitlerově příjezdu do Bad Wiessee byl Röhm zadržen, a když odmítl nabízenou sebevraždu, byl i se svými nejbližšími spolupracovníky dopraven do trestnice v Mnichově-Stadelheimu; tam byli všichni neprodleně zastřeleni příslušníky oddílu SS. Teprve poté byla akce zveřejněna a dostala jméno: "Noc dlouhých nožů"
V červenci 1934 se nacisté pokusili o neúpěšný pokus o převzetí moci v Rakousku, při kterém byl zavražděn rakouský kancléř E. Dollfuss. Jako naplást za neúspěch (spíše po smrti presidenta) rozhodla říšská vláda 19. srpna Zákonem o hlavě německého státu o sloučení úřadu říšského presidenta a kancléře. Hitler se tak stal absolutním vládcem Německa.
V červnu 1934 bylo v SSSR založeno nové ministerstvo - ministerstvo vnitra. Do čela ministerstva byl povolán Genrich Jagoda, a hned se činil. V červnu 1935 byl nejnižší věk k výkonu trestu snížen na 12 let.
V září 1935 začal v Norimberku neblaze proslulý sjezd NSDAP, na kterém byly vyhlášeny tzv. norimberské zákony a to "zákon o říšském občanství" a "zákon o ochraně německé krve a německé cti". Přijaté zákony činily z židovských občanů v Německu lidi nižší třídy. Paragraf 2 zákona o říšském občanství stanovil, že "říšským občanem je jen státní příslušník německé krve nebo krve podobného charakteru". V zákoně o ochraně krve bylo mimo jiné: § 1: Sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé krve a nebo podobného charakteru jsou zakázány. Uzavřená manželství jsou neplatná, i když byla uzavřena v zahraničí. § 2: Mimomanželský styk mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru je zakázán. § 3: Židé nesmějí zaměstnávat ve své domácnosti ženské státní příslušnice německé krve nebo krve podobného charakteru mladší 45 let. § 4: Židům je zakázáno vyvěšovat říšskou státní vlajku či užívat jejich barev. Za překročení ustanovení hrozilo vězeni nebo káznice. Zároveň na sjezdu byla nacistická svastika vyhlášena za státní znak Německa a nacistická vlajka s hákovým křížem se stala jedinou státní vlajkou Německa.
To se nacistům zdálo málo. Někteří fanatici začali být iniciativní a proto v říjnu zakázal vedoucí německého rozhlasu Eugen Hadamovsky (typiše německé jméno) v německém rozhlase vysílat jazzovou hudbu s poukazem, že se jedná o hudbu méněcenné rasy. A hned v listopadu vstoupilo v platnost několik prováděcích nařízení k norimberským zákonům. Na základě těchto nařízení bylo stanoveno, že žádný Žid nemůže být říšskoněmeckým občanem, nesmí volit, zastávat žádný veřejný úřad a židovští účastníci světové války a úředníci byli dáni koncem roku do důchodu. A koncem roku museli židovští lékaři opustit nemocnice.
Sovětští komunisté měli podobné problémy, Začali hned v lednu 1936. Nejdřív v rámci výměny legitimací zahájily nové čistky, poté vyšly Poznámky Stalina, Ždanova a Kirova, což byl počátek kampaně proti historikům, a dovršila to moskevská Pravda která zveřejnila stať Chaos místo hudby, jež se věnovala kritice Šostakovičovy opery Kateřina Izmajlová. Začala tím kampaň proti "kosmopolitismu v hudbě".
V roce 1936 začala Velká čistka, nazývaná také Velký teror či ježovština. Období které se stalo odezvou vraždy Sergeje Kirova, kdy si Stalin začal vyřizovat účty se svým "nepřáteli". V prvním tzv. "Moskevském procesu" stáli mezi šestnácti obžalovanými i Zinověv a Kameněv. Osobně je vyslýchal Jagoda, jeden ze zakladatelů Gulagu známí láskou k hazardu a sukničkářství. Všichni byli uznáni vinými na podílu zavraždění Sergeje Kirova a odsouzeni k trestu smrti. V druhém "Moskevském procesu" bylo souzeno sedmnáct osob. Hlavní postavou byl Karl Radek. Většina odsouzených byla zastřelena.
Už v září, těsně po prvním "Moskevském procesu", padl Genrich Jagoda a byl nahrazen Nikolajem Ježovem,
který krutostí předčil i svého zlopověstného předchůdce, a iniciativně se vrhl do plnění přání "velkého kormidelníka" Stalina. Ve třetím utajovaném "Moskevském procesu" v červnu 1937, se na lavici obžalovaných objevili špičky Rudé armády v čele s náčelníkem generálního štábu Michalem Tuchačevským. Všichni byli jako vždy popraveni.
Osmnáctého února 1937 spáchal jeden ze zakladatelů Čeky, Serge Ordžonikidze - blízký Stalinův přítel - sebevraždu, protože jeho bratr byl zatčen a popraven. Oficiální zpráva hovořila o srdeční slabosti. Třetího března Stalin přednesl na zasedání ÚV zprávu o "nedostatcích ve stranické práci a opatřeních k likvidaci trockistických škůdců". Tato zpráva je pokládána za nejsilnější výzvu k nespoutanému teroru.
Za dva dny byli zatčeni Nikolaj Bucharin a Alexej Rykov, kteří byli zařazeni spolu s Jagodou do čtvrtého "Moskevského procesu" v kterém bylo souzeno 21 osob. Výsledek? Trest smrti!
Ale i na Ježova dopadla nelibost Stalina. Nejdřív byl v dubnu 1938 odvolán a jmenován na post lidového komisaře lodní dopravy. Měl smůlu: moc věděl a měl ruce od krve. Koncem listopadu ho nahradil Lavrenija Berija, který skončil stejně, ale o třináct leto později. Třetího března 1939 byl Ježov zbaven všech funkcí a desátého dubna zatčen. Odmítl se přiznat, že chystal spiknutí proti Stalinovi a dopadl jako předchůdce Jagoda - byl zastřelen.
Období Velkého teroru si vyžádalo nejméně 6 milionů zatčených, tři miliony popravených a dva milony mrtvých v lágrech.
Celkově v letech 1934 - 1941 nastoupilo do táborů a kolonií Gulag asi sedm milionů osob, přičemž pro léta 1930 - 1933 neexistují přesné údaje.
Dobré spaní, a zítra opět touto dobou
