Když jdete k někomu na návštěvu, tak kromě kytky, láhve vína nebo něčeho ostřejšího, podle vámi známého vkusu hostitele, se hned ve dveřích snažíte zout boty, aby jste hostiteli nezašpinili byt.
Někteří hostitelé vám ihned nabídnou přezuvky, nebo vás vyzvou, aby jste se nezouvali. Vždy vycházíte z požadavků a zvyků hostitele. Pokud nerespektujte jeho zvyky a přání, nemůžete počítat s dalším pozváním. Zvláště když zjistíte, že se s hostitelem neshodnete v otázce víry či politických názorů.
Toto se týká i uprchlické krize. Pokud se neshodujete s hostitelem v základních otázkách víry, politických názorů, způsobu a náhledu na život a snažíte se, často i s pomocí násilí, svému hostiteli vnucovat své názory, nemůžete očekávat, že vás hostitel bude vítat, natož vám poskytne přístřeší.
Argumenty typu, které některé západní státy vůči některým východním státům, že přijímali i jejich uprchlíky, jsou víc než přitažené za vlasy. Právě oni se chovali jako správní hosté. Vyznávali stejnou víru a hodnoty svého hostitele. Pokud ne, skončili ve vězení.
Proto je víc než žádoucí požadovat po hostech dodržování přání hostitele, a ten který tyto pravidla z jakéhokoliv důvodu nechce a nebo odmítá dodržovat, nechť se vrátí domů a nebo do země, která má stejnou víru, tradice, způsob a náhled na život. Proto překvapuje, že uprchlíci nesměřují do spřízněných, často velmi bohatých států, jako jsou Kuvajt, Dubaj, Bahrajn, Omán či Saudská Arábie, na jejímž území se nachází posvátná místa jejich víry.
Evropa která jako jediný světadíl se snaží, i za cenu vlastní destrukce, dodržovat úmluvy, které často pod tlakem různých organizací a stran, podepsala; zatímco v mnoha jiných státech se jedná o kus papíru vhodnému tak k utření vlastního zadku.
Finančně podporuje různé utečenecké tábory, humanitární organizace a další, někdy až nepochopitelné věci, ale nevyžaduje plnění z druhé strany. Takže v Evropě rostou mešity jako houby po dešti, většinou financované režimy, kde hodnota ženy se rovná ovci. Žádat o výstavbu kostele v některých arabských státech, se rovná žádat o trest smrti.
Jenomže to se netýká pouze tohoto problému. Ty problémy se v poslední době geometricky řadí za sebou. V současnosti oceláři v Evropě s hrůzou sledují jak Evropa zařadí Čínu mezi tržní ekonomiku. Výsledkem bude řetězový krach evropských oceláren. Proč? Protože Evropa se předhání v tom jak různými předpisy, často až nesmyslných, se prodražuje evropská výroba. A zatímco Evropa diktuje, kolik kysličníku uhelnatého budou naše komíny vypouštět. Jaké helmy musí zaměstnanci nosit. Jaká bude minimální mzda. Jak dlouhá bude otcovská dovolená. Jiné přísnější ekologické a dražší sociální normy. Tak země jako je Čína, Indie a v podstatě celý zbytek svět, má takové normy u zadele.
Děti pracují celé dny v továrnách, kde se nedá pomalu ani dýchat. V Pekingu přes smog nevidíte na druhou stranu ulice.
Ale Evropu to nechává klidnou, místo toho, aby jasně řekla: Zboží které chcete dovážet do Evropy, musí být vyráběno v továrnách, které odpovídají přísným evropským pracovním, ekologickým a jiným normám. Tento požadavek by bylo to nejlepší, co by pro svět mohla Evropa udělat. Jenomže to by jsme museli vyměnit politiky (kdo jiný než my voliči), aby různí spasitelé typu Špidly a M. Stropnického se probrali ze svého sna o lepším a ještě lepším světě.
A pokud uprchlíci chtějí, aby je evropské státy přijímali, tak se musejí taktéž pobrat ze sna, že státy se budou řídit podle jejich představ, protože pravda je jiná - oni se musejí přizpůsobit. A pokud nejsou schopni přijmout pravidla hostitelské země, musejí odejít, a hledat svůj sen někde jinde. Tak to vždy bylo a mělo by bát nadále..
Jenomže je to možno žádat po lidech, kteří si zvykli na vysoký standart a na to, že stát se vždy o ně postará? Máme dost žen, které nechtějí děti a vžily se do role "spasitelek světa" a raději se věnují charitě, a srdceryvně pokřikují, aby se neublížilo dětem uprchlíků, které samozřejmě chtějí mít evropské sociální postavení. Ke všemu časem, Evropě nezbude, než je přijmout, protože z domácího obyvatelstva nebude možné doplňovat pracovní sílu a časem dojdou i pracovníci z východu..
Dalším problémem, o kterém se nemluví je, že geometrickou řadou narůstá počet mladých lidí, znalých angličtiny, kteří v případě válečného konfliktu, uvažují o rychlé emigraci mimo Evropu. Především do Austrálie a na Nový Zéland.
Podle šéfky norské státní bezpečnosti Benedicte Bjornlandové, že mezi konvertity je dvacet procent etnických Norů, především s nízkým vzděláním, vysokým sklonem ke kriminalitě a de facto ztraceným spojením s trhem práce. A většina těch kteří odešli do Sýrie, včetně muslimů, kteří do Norska přišli ze zahraničí, se jedná především o pachatele drobných kriminálních činů, flákače na školách, drogově závislých a "notorické" nezaměstnané.
Místo toho europoslanci přichází z dalšími nesmyslnými návrhy jak utrácet unijní peníze. Mladí Evropané by mohli po dovršení osmnácti let dostat zdarma lístek na cestování vlakem po Evropě. Stálo by to v přepočtu 40 miliard ročně. Přitom až pětina mladých nemá práci. V jižních státech dokonce dvojnásobek a některé státy EU balancují na hraně bankrotu.
Přitom hned za hranicemi tiká bomba, která Evropu může uvrhnout do velkých hospodářských problémů. Největší německá banka Deutsche bank, která je zároveň i zásadní evropskou bankou, má značné problémy. Podle některých ekonomů nás v roce 2017 čeká pokles ekonomického růstu. Ale to europoslance nevzrušuje. Mají jiné starosti. Přijít s dalším "velkolepým návrhem" typu - lístek zadarmo. Bohužel se vždy najde sociální inženýr s ujištěním: "Zdroje jsou".
