Poté co "mírumilovný" Sovětský svaz napadl Polsko, Finsko a Pobaltí, postavil Rumunsko před zásadní otázku. "Vrátit" Besarábii nebo se dostat se SSSR do vojenského střetu.
26. června 1940 si V. Molotov pozval na kobereček rumunského vyslance Davidesca a předložil mu memorandum sovětské vlády:
"V roce 1918 Rumunsko využilo slabosti Ruska a "násilně" odtrhlo od Sovětského svazu (Ruska) část jeho teritoria - Besarábii, o čemž vláda SSSR nejedenkrát a otevřeně hovořila před celým světem. Teď, když vojenská slabost se stala dávnou minulostí a současná "mezinárodní situace" vyžaduje co nejrychlejší řešení otázek, které se nedařilo vyřešit v minulosti, vláda SSSR je toho názoru, že otázka navrácení Besarábie Sovětskému svazu je organicky spojena s otázkou předání severní části Bukoviny historickým osudem, tak společným jazykem a národnostním složením...Vláda SSSR navrhuje Královské vládě Rumunska:
1. Vrátit Besarábii Sovětskému svazu
2. Předat Sovětskému svazu severní část Bukoviny v hranicích dle přiložené mapy.
Vláda SSSR vyjadřují naději, že Královská vláda Rumunska přijme stávající návrhy SSSR a dá tím mírovou cestou vyřešit vleklý konflikt mezi SSSR a Rumunskem. Vláda SSSR očekává odpověď Královské vlády Rumunska v průběhu dne 27. června tohoto roku.
Dle textu se jedná o jasnou inspiraci Michovskou dohodou. Pouze v časovém úseku jsou Sověti neúprosní. Rumunsko se musí rozhodnout během 24 hodin.
Ke dni 26. června stálo na hranicích 450 000 mužů ve zbrani, což bylo 60% pozemních sil rumunské armády. Proti nim stálo na druhé strany hranice 637 149 vojáků Rudé armády, kteří měli k dispozici 9 415 děl a minometů, 2 461 tanků, 359 obrněných automobilů, 28 656 aut a 2 642 letadel.
Pozdě večer 27. června se rumunský vyslanec Davidescu dostavil do budovy ministerstva zahraničních věci a před Molotovem pronesl:
"Královská vláda Rumunska prohlašuje mými ústy, že je připravena bez odkladu v co nejširším rozsahu k přátelskému projednání v obecném souhlasu se všemi návrhy vycházejícími od sovětské vlády. V souladu s tím prosí Královská vláda Rumunska o vyznačení místa a data, které si přeje ohledně těchto jednání."
Rumuni hráli o čas. Ale ten nedostali, jak je jasně patrné z nesmlouvavé arogantní odpovědi Molotova:
"Jestliže vy jako vyslanec považujete odpověď Královské vlády Rumunska za kladnou, pak 28. června sovětská vojska obsadí určená místa a tři nebo čtyři dny jim budou postačovat na to, aby obsadila i ostatní teritorium. Přijetím sovětského návrhu musí rumunská vláda zaručit, že nedovolí jakékoliv ničení továren, železnic, letišť, telegrafního a telefonního systému, nedovolí poškozování státního a soukromého majetku na území přecházejícímu do teritoria Sovětského svazu. Smíšená sovětsko -rumunská komise je může dohodnout na podrobnostech uskutečněním předložených opatření. Prohlášení o tom by mohlo být podepsána zde a dnes."
V Bukurešti se o obsahu a výsledku rozhovoru vedly vzrušené debaty. Pozdě večer 27. června rumunská vláda, poté co vyhodnotila situaci, s ohledem na poměr sil a ekonomických otřesů, předala Korunní radě v čele s králem své návrhy na řešení situace a Korunní rada poměrem hlasů 27 proti 11 rozhodla odstoupit požadované území SSSR. Díky tomu mohl předat vyslanec Davidescu Molotovovi tuto odpověď:
"Rumunská vláda, aby měla možnost se vyvarovat možných vážných následků, které by do této části Evropy zavlekly použití síly a zahájení válečných akcí, se vidí zavázána nutností přijmout podmínky evakuace předložené v sovětském návrhu. Rumunská vláda by si přála, aby termín stanovený v bodech 1. a 2. předmětného návrhu byl prodloužen, neboť vyklizení tak rozsáhlého území by bylo krajně obtížné provést v období čtyř dnů v důsledku současných dešťů a povodní, které poničily komunikace."
Molotovova odpověď byla velmi strohá a ve stylu sovětského imperialismu:
"Přesně v 02:00 dne 28. června 1940 sovětská vojska začnou překračovat rumunskou státní hranici a obsazovat města Černovicy, Kišiněv a Akkerman."
Dne 28 června v 09:30 začali rumunští pohraničníci opouštět svá stanoviště a odcházet do vnitrozemí. Mezi 14:30 a 15:30 přešla vojska SSSR hromadně státní hranici. Evakuace rumunských vojsk probíhala v časové tísni značně chaoticky.
Díky "mírumilovnému řešení" byla severní a jižní část Besarabie připojena k Ukrajinské SSR, kdežto střední část sloučena s Moldavskou autonomní SSR, z níž 2. srpna 1940 vznikla Moldavská sovětská socialistická republika. Noví pánové vnutili Moldavanům užívání cyrilice a důsledně prosazovali moldavštinu a moldavský národ jako protipól rumunštiny a rumunského národa. A poté začala typicky stalinovská "očista společnosti od kontrarevolučních živlů", jehož vrchol nastal ve dnech 12. - 13. června 1941, kdy bylo z Moldavska nuceně vysídleno 22 648 osob, z nichž dvě třetiny připadly na ženy a děti. Jejich novým domovem se stal hlavně Kazachstán, Omská a Novosibiřská oblast.
V krátké době po obsazení Besarábie a severní Bukoviny vojsky SSSR, povzbuzeni sovětským úspěchem, se Rumunům ozvali se svými požadavky Maďaři a Bulhaři. Bulhaři žádali navrácení území Jižní Dobrudže, což se stalo 21. září. Maďaři byli nenasytnější, žádali Sedmihradsko. Rumuni požadavek odmítli. Poté co o situaci maďarská vláda uvědomila A. Hitlera. A. Hitler navrhl zřídit ve Vídni arbitrážní soud pod "dohledem" Německa a Itálie jako garantů. Rumunsko na základě jeho rozhodnutí nezbylo než souhlasit a předat Maďarsku území severního Sedmihradska o rozloze 43 482 km2 s obyvatelstvem o počtu 2 667 000 osob.
Stalinův postup vehnal Rumuny do Hitlerovy náruče. Rumuni pozvali wehrmacht do země. Těsně před napadení SSSR jejich počet narostl na 200 000 mužů; a z Rumunska byl veden jižní útok na Sovětský svaz. Přitom argument, že oblast patřila Rusku, byl, jako obvykle, vylhaný, protože oblast povětšinou spadala pod Rakousko-Uhersko a před tím pod Osmanskou říši.
