Čtrnáctého června 1940 Wehrmacht obsadil Paříž. Stalin zděšený bleskovou porážkou Francie se rozhodl skoncovat s předstíráním, že respektuje nezávislost Estonska, Lotyšska a Litvy
14. a 16. června předala sovětská vláda, která nikdy nedodržovala platné smlouvy, vládám těchto tří pobaltských republik nóty, v nichž je obvinila z porušování smluv o vzájemné pomoci..Ihned poté se dalo do pohybu 476 043 vojáků Rudé armády, kterým stačil týden na to, aby okupovala všechny tři pobaltské státy.
Po sesazení "nepohodlných vlád" zorganizovali sověti "volby", a při účasti 95, 51% voličů hlasovalo 99,19% voličů pro kandidáty Svazu pracujícího lidu. Ihned poté, 21. července 1940 vznikla Estonská, Litevská a Lotyšská sovětská socialistická republika, která "pokorně" požádala o přijetí do "bratrského" svazku SSSR. Moskva jejich přání vyhověla. Litva byla přijata 3. srpna. Lotyšsko 5.srpna. A Estonsko 5. srpna.
A jak bylo u sovětů obvyklé, zahájili ihned dalekosáhlé čistky. V letech 1940-1941 popravili či zabili kolem 2000 Estonců a Lotyšů. Litevců popravili 2500. Během deportací a ve vyhnanství zahynulo 2000 Estonců a Lotyšů a 2500 Litevců. Ve vězení a v táborech zemřelo 4000 Estonců a 3000 Lotyšů a 3000 Litevců.
V hlášení Lidového komisariátů státní bezpečnosti z 17. června 1941 stojí:
V Litvě zatčeno 5 664 osob, vysídleno 10 187, celkem podniknuta represivní opatření proti 15 851 osob. V Lotyšsku bylo zatčeno 5 625 osob, vysídleno 9 546 , celkem podniknuta represivní opatření proti 15 171 osob. V Estonsku bylo zatčeno 3 178 osob, vysídleno 5 978, celkem podniknuta represivní opatření proti 9 156 osobám.
Ihned poté začalo porušťování obyvatel. A na místo deportovaných na nastupovali Rusové.
Dokládají to i počty ve složení obyvatelstva
Estonsko 1934 1959 Estonci 977 000 893 méně o 84 000 Rusové 34 000 240 000 7x více
Lotyšsko 1935 1959 Lotyši 1 473 000 1 298 000 méně o 175 000 Rusové 207 000 556 000 2, 5x více
Litva 1938 1959 Litevci 2 075 000 2 151 000 více o 76 000 Rusové 59 000 231 000 4 x více
Rusové převažují především v hlavních městech, protože začali zastávat všechny vedoucí místa ve státní správě.
Tak nějak si to představoval Adolf Hitler. Co jde poněmčit - ostatní poslat na Sibiř. Vedoucí místa pouze pro Němce.
Po skončení války, kdy značný počet občanů těchto okupovaných zemí začalo bojovat na straně Němců, začali další, ještě horší deportace.
