Vláda nám zrušila poplatky ve zdravotnictví. Slibuje nám nižší DPH. Zvýšení důchodu o tři sta korun. Zárověň poslala nemocnicím dvě miliardy korun za zrušené poplatky. A pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, který si jako ředitel ostravské nemocnice, nedokázal ohlídat vlastní rozpočet; prosadil zvýšení státní platby za státní pojištěnce.
Babiš, ministr financí, který slibuje, že se rozpočet udrží v mezích odsouhlaseného schodku 110 miliard, bojuje o to, aby celý loňský zisk ČEZ 35,2 miliardy korun byl vyplacen akcionářům. Po jeho prohlášení se mezi investory strhla rvačka o akcie ČEZ. Díku tomu se ihned jejich cena zvedla. Možná, že je to pouze nafouknutá bublina, a Babiš buď vlastní akcie a nebo jich pár procent chce prodat, a tím zamáznout všechny vládní sliby. Ovšem, za co bude chtít vláda dostavět Temelín a rozšířit Dukovany - je záhadou.
Není to první případ, že na udržení odsouhlaseného schodku, byli využity uložené peněžní zdroje. Takže nám mizí peníze, které by mohla vláda v případě nečekaných situací využít. Pro budoucnost státu se jedná o nemalé riziko.
Včera vláda schválila přistoupení k evropské dluhové brzdě. Jedná se o smlouvu která má zabránit utrácení. Ale jak je u nás zvykem má to háček. Smlouva kterou vláda schválila není plnou verzí, protože kdyby vláda přijala plnou verzi, tak by příští rok musela hospodařit se schodkem 54 miliard a další rok s 45 miliard. A to - tato vláda není schopná.
Socilánědemokratický poslanec Václav Votava prohlásil: "Chtěl bych jasně deklarovat, že sociální demokracie má opravdu zájem, a je to obsaženo i v koaliční smlouvě, aby naše země nepřekročila v příštích letech 60procentní limit zadlužení, vztaženo k hrubému domácímu produktu."
V současnosti činí dluh 46% - cca 1,75 biliony korun. To jsou už pomalu dva státní rozpočty. Při 60procentím zadlužení by se jednalo o minimálně 2 biliony korun. Páni poslanci se ohánějí zadlužením Německa či Rakouska, jejichž zadlužení se pohybuje kolem 78%. Ale zapomínají dodat, za jak dlouho jsou tyto země svůj dluh schopny zaplatit, a za jakých podmínek jsou si schopni půjčovat. Co takhle si raději vybrat Estonsko s 10procentním zadlužení. A nebo tak opovrhované Bulharsko s 17,3 procentním zadlužením. Asi víc myslí na svou budoucnost, než naše vlády, protože se zdá se, že po pár letech snižování dluhu, se opět bude rozjíždět naší zadluženost; přesně podle slov hlavního poradce preméra, bývalého premiéra Vladimíra Špidly: "Zdroje jsou!"
Po privatizaci (v srpnu 1992) nadšeně vykřikoval jeden z jejich otců Tomáš Ježek: "Dám hlavu na špalek za to, že stejně tak, jako se v padesátých a šedesátých letech hovořilo o německém, tak se do pěti let - a možná dříve - začne hovořit o českém ekonomickém zázraku. Ani ne tak kvůli genialitě tvůrců ekonomické reformy, protože my jsme neudělali nic jiného než to, že jsme aplikovalli učebnicové poznatky, ale především díky pracovitosti, píli a umu českých lidí."
Z tohoto vědomí asi vycházel Špidlův výkřik. Ale podívejme se blíže jaká je skutečnost. V Polsku nic takového neproběhlo. Přitom je jedinou zemí v Evropě která nezažila recesi v roce 2009. Za šest let, od roku 2007 do roku 2013, dosáhlo Polsko nejvyššího růstu v celé Evropě a zemích OECD. Polsko dosáhlo za šest let dvacetiprocentního růstu. Slovensko jedenáctiprocentní. A my? Mínus jedno procento! Z hlediska příjmu na obyvatele se za těch šest let mezera mezi Polskem a námi snížila zhruba z padesáti procent na pětadvacet. Pravda Polsko má o 12% větší zadlužení než my. Ale asi ho použilo na rozvoj, zatímco my své dluhy prožíráme. Při hospodaření našich vlád to vypadá, že za šest let budeme na tom s Polskem stejně. Takže Klausovy sliby o dohnání západu, se změnily na dohnání východu.
Je zajímavé, že kromě uvažovaného zvýšení platů poslanců a senátorů, se ani jeden poslanec či senátor nezmínil, že by měli být zrušeny nemravné státní podpory stranám, které nás stály už přes deset miliard korun; či snížení počtu poslanců, zrušení senátu, snížení počtu členů zastupitelstev, dozorčích rad státních podniků či nefunkčních úřadů. Kdyby prosadili pouze toto minimu, ihned by jsme měli několik miliard k dobru.
Na druhou stranu se nemůžeme upřít vládě snahu o hledání jiných zdrojů. Nyní vyvýjejí úmornou snahu přesvědčit církve, aby si snížili náhrady o 14 miliard korun. Když se dohodnou, tak jak těchto čtrnáct miliard vláda využije? Na zvýšení důchodů (nemám nic proti tomu), nebo se rozplynou v sociálních dávkách; či na dávkách na byty v ubytovnách pro nepřízpůsoblivé, nebo sociálních dávkách pro nezaměstnatelné voliče. Nebo na konkurenceschopnost průmyslu, na radikální snížení závislosti na dovozu plynu a ropy z Ruska? Dohnání Rakouska? Každý si, podle svého přesvědčení, může vybrat.
Na závěr použiji parafrázy citátu Cata staršího: Ostatně soudím, že ODS a ČSSD musí být zničeny!
