Jako už poněkolikáté, když se ozval hlas lidu, vznikla Sněmovní vyšetřovací komise k privatizaci těžební společnosti OKD. Bojuje se o hlasy přibližně sto tisíců voličů v bytech, které dříve patřily OKD. Tím pádem jde o hodně.
Před sněmovní komisi chodí plejáda politiků z dob kdy nám vládla vláda ČSSD Vladimíra Špidly. Jenomže o tom, jak dopadne privatizace OKD, se rozhodlo už dávno předtím. V roce 1996 držel Fond národního majetku (FNM) 45,9%. Dalších 5,4% bylo v Restitučním investičním fondu. Stát tak držel 51,3%. Jenže ten samý rok došlo ke snížení základního jmění firmy vedením OKD (dosazené státem). Náhle má FNM 45,88% a z neznámého důvodu zmizel podíl Restitučního investičního fondu. Stát ztrácí většinu a v podstatě kontrolu nad OKD. Výsledkem této transformace bylo, že stát v roce 2004 nemohl za svých 45,66% získat velký balík peněz.
Ztráta většinového podílu se udála za vlády Václava Klause (ODS). Ministrem financí byl Ivan Kočárník (ODS) a ministrem pro správu národního majetku byl Jiří Skalický (ODA). Bude zajímavé sledovat jestli Sněmovní komise, v které sedí i Václav Klaus ml., si pozve i tyto lidi, kteří nesou přímou zodpovědnost za to, že stát (což jsme my všichni) ztratil majoritu. A prvního, koho by museli předvolat, by měl být exprezident Václav Kalus, který podle mě nese za tuto skutečnost i trestní zodpovědnost. Druhým by měl být současný prezident Miloš Zeman, který neučinil nic, co by zjednalo nápravu. Ovšem to by sněmovna musela nejdříve odvolat Václav Klause ml. z komise, protože by se jednalo o jasný střet zájmů..
Problém OKD je v podstatě stejný, jaký byl s Mosteckou uhelnou společností, kde proběhla stejná divoká privatizace jejími manažéry - skupování akcí za peníze státní firmy (za nečinného přihlížení státu). I v tomto případě stát (Klausova vláda) nepochopitelně ztratil většinu. Bohužel, ani následující vláda Miloše Zemana nereagovala na upozornění ministra bez portfeje Jaroslav Bašty, že se ve firmě něco děje. A stát (opět my všichni) přišel o několik miliard korun.
Je zajímavé, že se okolo privatizace OKD motal poradce Miloše Zemana Šlouf a na ztrátě se podíleli obce, které taktéž vlastnili akcie a místo, aby je prodali státu, který jim nabízel víc než soukromý majitel, prodali své akcie soukromému vlastníkovi. Zajímavostí je, že se jednalo především o sociálně demokratické starosty. I v případě Mostecké uhelné se okolo točilo několik sociálně demokratických politiků. Hlavně poslanec Hojdar.
Ovšem těch průšvihů bylo daleko více. Několika miliardami musel stát zachraňovat, nejen zbankrotované (či spíše vytunelované) soukromé banky, ale i státem vlastněné banky, jako byla Česká spořitelna a Komerční banka. Ale největším průšvihem byla banka IPB. Prvního prosince 1993 (Klausova vláda) došlo k navyšování jmění, jehož se FNM (tedy stát) nezúčastnil. Výsledkem bylo, že stát ztratil majoritu a jeho podíl klesl na 36,5%. FNM to vysvětlovalo, že by to bylo pro ně finančně náročné. Ale během prosince se ve vlastnické struktuře objevil státní podnik Česká pošta a podíl státu se navýšil na 40,44%. Bohužel nečinnost státu zavinila, že do roku 1998 opět klesl podíl státu na 36%. Ani nástup Zemanovy vlády a přes její hlasitě proklamované heslo Akce Čisté ruce, se nic nezměnilo. IPB zbankrotovala za přihlížení vlád. Hrubé chyby těchto vlád (především Klausovy), nás daňové poplatníky, stály přes dvě stě dvacet miliard korun. V součtu všech případů, kdy tehdejší vlády neučinily co měly, se může jednat minimálně o bilion korun (tehdejších).
Ovšem jak se zdá, tak skuteční viníci nepodařených privatizací, nebudou předvoláni a nadále budou svá modra pronášet za zvuků televizních kamer a blesků fotoreportérů.
Jsem přesvědčen, že až někdy (ale aby nebylo pozdě) přijde nějaká strana s tím, že odhalí jak probíhala privatizace v devadesátých letech, získá desetkrát víc hlasů, než kolik můžou nabídnout lidé z bytů OKD.
A mně nezbývá než opět, podle Cata staršího, prohlásit: Ostatně se domnívám, že ODS a ČSSD musí býti zničeny!
