Během obléhání Paříže, v době Prusko - francouzské války se sešli němečtí princové v zrcadlovém sále Versailleského paláce (nešťastné místo pro Evropu) a 18.1.1871 zde prohlásili pruského krále Viléma I. "německým císařem".
Tímto aktem byla založena Německá říše, sestávající se z 25 států. A Otto von Bismarck byl ustanoven prvním říšským kancléřem.
Nikdo neměl tušení jaká hrozba tímto aktem pro Evropu vznikla. Probíhající válka pro Francii dopadla neslavně. Musela Německu odstoupit území Alsaska a Lotrinska, čímž byla zaseta série budoucích konfliktů mezi oběma (a nejen mezi nimi) zeměmi..
Založením Německé říše vznikl ohromný jednotný ekonomický prostor, což společně s francouzskými válečnými reparacemi (ty, nešťastné reparace) připravilo půdu pro razantní hospodářský růst Německa. Zároveň začala tvrdá germanizace neněmeckých obyvatel říše, především polské, francouzské a dánské menšiny. I když Bismarck, nebyl nakloněn koloniálním choutkám císaře Viléma, snažilo se Německo všemožně dohnat evropské koloniální mocnosti a rychle brutálně obsadila místa, která v té době byla ještě volná (Afrika, Oceánie).
Důsledkem Německo - francouzské averze, stále obtíženější soužití národů v mnohonárodním Rakousku - Uhersku, ruské agresivní politice.na Balkáně, stačilo pár výstřelů v Sarajevu a svět se ocitl v chaosu I. světové války, o níž si všichni mysleli, že bude krátká a snad bez obětí. Nebyla. A byli to právě Němci, kteří jako první v roce 1917 použili bojový plyn u města Yprée, po němž bojový plyn dostal své jméno yperit.
Zároveň v době války Německé ministerstvo financí finančně podporovalo revoluční činnost v Rusku. V naivním domnění, že pádem carského režimu, nebude muset s Ruskem válčit, a volné vojáky bude moci přesunout na západní frontu.
V.I. Lenin 9. dubna 1917 s dalšími revolucionáři vyrazil vlakem ze Švýcarska přes Švédsko do Petrohradu. Na německém území ho střežili němečtí vojáci. Císař Vilém II. očekával, že Lenin svojí revolucí paralyzuje bojeschopnost ruské armády a ukončí válku na východní frontě. V Leninovi viděl jen relativně bezvýznamnou postavu, která poté ztratí moc.
Bohužel neztratil a Němci napomohli k jedné z nejkrvavějších diktatur 20. století! Na druhou stranu, přejmenované Rusko - Sovětský svaz, bylo velmi nápomocen v budování a výcviku německé armády. Tímto činem Německo výrazně negativně ovlivnilo historii Evropy dvacátého století
Ještě horším skutkem bylo, když němečtí voliči vyzvedli k moci Adolfa Hitlera, který začal Němcům do hlavy vtloukat, že jsou nadlidé. A Němci této myšlence uvěřili. Až k nevíře je sledovat, jak sta tisíce zfanatizovaných Němek frenetický křičí: "Chceme dítě s fürerem! " Který byl s největší patrností impotent. Přitom tento hlasatel ideologie o nadlidské rase sám do do této kolonky svým vzezřením nepasoval. Natož další nadčlověk, další vegetarián z nacistické špičky Goebbels, který by podle této zvrácené teorie, měl jako ostatní, jemu podobní postižení, skončit v plynové komoře a nebo jako pacient experimentálního lékaře dr. Mengeleho.
Výsledkem této zvrhlé víry ve fürera byl holocaust, koncentrační a vyhlazovací tábory, okupace převážné části Evropy a miliony mrtvých.
Vystřízlivění na konci války bylo bolestné. Z Německa zůstali pouze ruiny. Deseti tisíce žen se dočkaly toho, co freneticky křičely na náměstí. Dítěte. Ale otcové povětšinou nebyli ti správní árijci. A, a na území Německa zůstala cizí vojska. Nadlidé z ostatních států byli posláni domů do Německa. A hranice Německa se radikálně změnila .Německo, místo aby, jak doufalo, se zvětšilo, se naopak zmenšilo.
Je nutno říci, že jak je všeobecné známo, Němci jsou pracovití. Takže se s vervou, sobě vlastní, pustilo do rekonstrukce své země. Což se jim obdivuhodně podařilo (hlavně na západě). Jenomže v jejím větším rozmachu, jim chyběli pracovní síly. Nejdřív k nim za prací přišli Italové, Španělé, Portugalci. Jenomže s rozvojem vlastních zemí se většina z nich vrátila. Po nich, díky mezinárodní smlouvě, přišlo 200 000 Jugoslávců. Ale ani to nestačilo, takže začali do Německa proudit chudí Turci. Byli pracovití, a někteří se toho naučili tolik, že po návratu domů se jim podařilo pozvednout Turecko mezi oblastní velmoc.
První poválečný německý kancléř Konrád Adenauer si dal za cíl Německo (NSR) integrovat do západoevropského politického a ekonomického systému.
V roce 1951 vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESVO). Zakládajícími státy kromě Francie a Německa se staly ještě Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Nejdůležitějším motivem zapojení Francie do ESVO byla kontrola německého ocelářského a těžebního průmyslu. Co kdyby.
V roce 1957 byly podepsány Římské smlouvy zakládající Evropské společenství (EHS), které mělo za úkol vytvoření společného trhu. Francie byla stále neformálním vůdcem těchto uskupení.
Po pádu komunismu ve východní Evropě došlo 3. října 1990 k znovusjednocení Německa. Odmítavou pozici k sjednocení zastávala Francie, zejména z obav před možnou hegemonií velkého a hospodářsky silného Německa v Evropě, a z obav o oslabení svých pozic.
V roce 1992 po Maastrichtské smlouvě vznikla EU. A stále Francie s Německem určovala směr EU. Jenomže v roce 2005 se stala německou kancléřkou Angela Merklová, a díky svému vychování v pocitu německé hanby za události druhé II. světové války, a i s pocitu moci Německa se postupem času dostala do role samostatné mluvčí EU. Tento pocit dala jasně najevo v loňském roce svým prohlášením: Německo je připraveno přijmout všechny syrské uprchlíky. Zatímco do té doby se snažili uprchlíci dostat do Evropy po deseti tisíci. Nyní nastal exodus. Sta tisíce uprchlíků, za pomocí převaděčských gangů, se hrnuli do Evropy bez ohledu na to jestli to byli Syřané a nebo někdo jiný. Padělatelské a převaděčské gangy měly o živnost postaráno.
Člověk by se domníval, že se jedná o čistě německý problém, dle úvahy: Když si je pozvala, nechť se o ně postará. Ale, ejhle. O uprchlíky se mají postarat všechny země EU. Takže, za koho vlastně Angela Merkelová mluvila? Za Německo? A nebo za EU? Kdo je nejvyšší orgán EU? Kancléřka Merkelová v Berlíně? Nebo Evropská rada? A jsem o zásadního problému. Německo se začíná vydávat jako jediný mluvčí a orgán EU, bez ohledu na mínění a přání některých členů EU. Že by se začalo Německo, jehož politika posledních víc jak sto let, jde ode zdi ke zdi, opět povyšovat nad ostatní? Pro budoucnost Evropy, je nezbytné Německu naznačit, že, ač je velké a hospodářsky mocné, je jenom jeden z dvaceti osmi (brzy 27) států, se stejnými právy a povinnosti jako ostatní, i kdyby byly sebemenší. Čím dřív to pochopí, tím lépe pro EU i Německo.
Je s podivem, že Merklová která vyrostla v NDR, si neuvědomuje, že se v očích občanů východní Evropy se Německo dostává do role SSSR, který taktéž velmocensky rozhodoval o tom, co si má východní Evropa myslet a dělat. Toto postavení, která je čím dál výraznější, se může Německu vymstít.
Na druhou stranu jednání Německa (doufám), rychleji přispěje k nutným změnám v EU. Když ne, spěje EU, v této podobě, k zániku. A bude to dobré i pro Německo, protože se zdá že východní Německo, které bylo přes čtyřicet let drženo v umělém státě NDR - začíná hnědnout
